U Depeche Mode jsem našel své místo

Rozhovor s Christianem Eignerem, bubeníkem a jedním z neoficiálních členů "velké rodiny" Depeche Mode. O vystoupení ve Vídni, spolupráci se skupinou a vděčnosti za mizernou kvalitu rakouské hudební scény.

Vídeňák Christian Eigner je naším mužem v Depeche Mode. V sobotu bude sedět za bubny, až bude britská kultovní skupina ve Vídni vystupovat v pořadu "Wetten, dass...?", a v neděli na klubovém vystoupení ve vídeňském Museumsquartier. V rozhovoru s redaktorem Davidem Schoofem hovoří 42-letý hudebník o novém albu "Delta Machine", svém statutu v Depeche Mode a dává k dobru kritiku na adresu rakouské hudební scény.

Depeche Mode zahrají v sobotu ve "Wetten, dass...?" v Stadthalle a v neděli v Museumsquartier - ty jako Vídeňák vlastně hraješ doma...
Spíš hraji doma, když vystupujeme v Evropě. Skvělé je, že v Museumsquartier odehrajeme "klubový set" před malým publikem. To je neskutečně fajn, protože k tomu se naskytne příležitost jen málokdy.

Nadcházející turné Depeche Mode se bude odehrávat na velkých stadionech. Je nějaký rozdíl v tom, hrát před 1.000 nebo 50.000 fanoušky?
Z pohledu příprav je to v podstatě jedno. Hlavní rozdíl je, že v klubu, před málo lidmi, jsme relativně "bez příkras", protože máme malou produkci. Na jevišti jsme to jen my s našimi nástroji. Nejsou tam žádné obrovské obrazovky, žádné veliké pódium a všichni stojí blízko sebe. Menší koncerty jsou možná dokonce trochu intenzívnější, s lidmi v prvních řadách si doslova můžeš hledět do očí. Tohle na stadiónu není.

K novému albu "Delta Machine": Co je podle tebe hlavní myšlenkou?
Co považuji za velmi zajímavé: Album je velmi elektronické, víc než to poslední. Proto mám jakožto bubeník neskutečně velký prostor, když teď budeme vystupovat živě. Protože ty písničky budou pro živé hraní pochopitelně pozměněny. Když máš pak spoustu "místa" pro vlastní nápady, a "Delta Machine" je takový případ, je to velmi příjemné.

Na rozdíl od posledních dvou alb jsi na "Delta Machine" nespolupracoval na písničkách...
Ano, ale zato jsem dělal během doby, kdy album vznikalo, jiné věci. Sám jsem psal, produkoval - projekty, které vyjdou v průběhu roku. Mimo jiné album "Atlanta", mix kterého jsem zrovna dokončil s kamarádem Nikem Stösslem v Berlíně. Jsem přece "independent musician", žádný stálý člen skupiny, a Depeche Mode je spíš náhodou jedinou skupinou, se kterou pracuji nepřetržitě. V podstatě je to tak, že jedu s Depeche Mode každé tři roky na turné a čas mezitím využívám pro jiné projekty. Tak mám to nejlepší z obou světů.

Jsi "ve svazku" s Depeche Mode už patnáct let. Jaké to bylo, když jsi v roce 1997 při práci na "Ultra" přišel poprvé do kontaktu s opravdovými světovými hvězdami?
Od samého začátku to bylo snadné, protože vztahy byli velmi familiární. Dodnes to ještě zesílilo, rozumíme si stále lépe a hlavně jsme velmi dobře spojení hudebně. O hudbě nemusíme ani moc mluvit, což je branži vzácnost. Dalo by se říct, že jsem u Depeche Mode našel své místo, přičemž je samozřejmě výhoda, že před mým příchodem ve skupině na bicí vlastně nikdo nehrál. Dnes je to taky tak a toho si vážím: Části písniček, které chci hrát já, si prostě vezmu.

Frontmann Dave Gahan má za sebou divokou minulost - drogy. Zažil jsi z toho taky něco?
Díkybohu ne. Do skupiny jsem přišel v okamžiku, kdy se všechno vrátilo do normálu.

Mezitím se z Gahana stal "vzorný" otec rodiny...
To je pravda, je to znát i na turné. Mezitím jsem se sám stal otcem a všechno probíhá normálně. Dalo by se říct i nudně. (směje se)

Už žádné after show party?
Ne, ale to je také něco, co se přes léta změnilo. Kromě toho musíš vzít v potaz, že v krátkém časovém rozmezí odehrajeme relativně dost vystoupení. To si musíš dávat pozor na to, abys byl ve formě. A to nejsi, když každý den chodíš na after show party.

Dřív jsi hrával i v Rakousku, mimo jiné s Ostbahn Kurti [aneb Dr. Kurt Ostbahn - smyšlená postava zosobňovaná rakouským zpěvákem Willim Resetaritsem]. Máš ještě nějaké kontakty s rakouskou hudební scénou?
Vlastně ne, s Rakušany pracuji velmi málo. Když tady trávím čas a pracuji ve studiu, pak je to z 98% pro lidi, kteří nejsou odtud. Jde o to, že by člověk neměl moc spolupracovat s Rakušany a z dnešního pohledu jsem rád, že se hudební situace v Rakousku stala tak špatnou, že jsem zemi (v polovině 90. Let, pozn.) opustil. Když se podíváš na dnešní hudební vývoj, s celými těmi castingovými hloupostmi, to člověk musí být vděčný, že může hrát v dobré kapele. Castingy nedělají žádná dobrá vystoupení, naopak jim zabraňují.

Christian Eigner

Narodil se 3.3.1971 ve Vídni. Bubnovat začal ve čtyřech letech. Na dráhu profesionálního hudebníka se pustil v šestnácti letech. Spolupracoval s řadou umělců, např. Giannou Nannini, Bomb the Bass či slovenskou zpěvačkou Katkou Knechtovou. V roce 1997 navázal spolupráci s Depeche Mode a později se podílel na skladbách Davea Gahana.

11.4.2013
Autor rozhovoru: David Schoof
Zdroj: TV Media.at
Zdroj bio: Christian-Eigner.com