Nechali jsme se přesvědčit hudbou

01.04.2013

Krátký rozhovor se zkušenou rockovou hvězdou Andym Fletcherem o Delta Machine.

Vydání nového díla Depeche Mode je přirozeně vždy něco výjimečného. Kromě toho máme tou dobou příležitost dozvědět se něco od těchto polobohů osobně. Podařilo se nám získat Andyho Fletchera, aby nám opověděl na pár otázek. I když doba, kterou jsme měli k dispozici, byla pochopitelně příliš krátká. V pozadí zrovna zněl aktuální singl "Heaven"

Heaven! Jak vypadá tvé osobní nebe?

(směje se) Zrovna teď? Rád bych na nebe věřil, nemám však ponětí, jak by vypadalo. Stejně si myslím, že přijdu do pekla.

Když už, tak Jungle City Studios mají k nebi blíž než k peklu. Jaké to bylo, pracovat ve studiu s výhledem přes celý Manhattan?

Byla to skvělá zkušenost. Ten výhled! Je to fantastický pocit, nahrávat hudbu a pozorovat svět kolem. Studio se nachází na High Line Park, takže jsme při práci neustále viděli proudící dav lidí. A to ani nemluvím o panoráma New Yorku. To bylo dech beroucí!

Projevilo se to na písničkách?

Na kvalitě určitě. Na některé naše nejlepší nápady jsme přišli v tomto studiu.

Co pro tebe osobně znamená název "Delta Machine"?

Pro mě je perfektním odrazem hudby. Album má takový melancholický bluesový nádech, říznutý vší tou elektronikou. A v názvu se oba aspekty scházejí.

Jak došlo na pojmenování alba?

Pojmenování alba je vždycky divná věc. Někdy se to stane velmi rychle, jako například u "Violator". "Delta Machine" se nabízela zhruba v polovině nahrávání. Upřímně, na začátku jsme si nebyli moc jistí, ale potom jsme se nechali přesvědčit hudbou.

"Delta Machine" opět zdobí povedené nové logo. Kdo s tím nápadem přišel?

Je od našeho art directora Antona Corbijna. Jak je známo, úzce s námi spolupracuje na velmi mnoha úrovních, je zodpovědný za vzhled scény, fotky a videa. Je zatraceně chytrý a takové jedinečné logo vytáhne jen tak z rukávu.

Která tři adjektiva popisují album?

To je těžké, každá píseň má svou vlastní náladu. Zvláštní je, že jsme všechno dokončili dřív. To se nám ještě nikdy nestalo! Podle mě to bude tím, že jsme od začátku věděli, kterým směrem se chceme vydat, díky čemuž práce probíhaly velmi uvolněným způsobem. Hlavně ve chvíli, kdy jsme se rozhodli proti přílišnému množství stop a experimentů a pustili se minimalistickou cestou.

Která píseň na "Delta Machine" je pro tebe nejdůležitější?

To se snad ani nedá říct. "Heaven" pro mě moc znamená. Ten single jsme nevybrali z komerčního hlediska, ale protože jsme jej vnímali jako jednu z nejsilnějších skladeb alba. Zcela určitě je to jedna z mých oblíbených písní.

A která píseň asi bude oblíbená u fanoušků?

Druhý single "Soothe My Soul" by mohl být takový favorit. Kromě něj si jako oblíbenou písničku dokážu představit "Secret To The End". Ou, a samozřejmě "Soft Touch/Raw Nerve", nehorázně dobrá písnička, tři minuty nabité energií. Zrovna teď si říkám, že je na albu extrémně hodně dobrých písniček. (směje se)

Přemýšleli jste někdy o tom nechat své fanoušky sestavit setlist?

Ne. Rádi si nad tím necháváme kontrolu. Pořád věříme, že dokážeme sestavit program, který spojuje uběhlých třicet let s novým materiálem.

Spousta fanoušků zbožňuje "bare verze" vašich skladeb, jako například tu s "Heaven", kterou jste zveřejnili. Nebyl by to nápad na zvláštní druh "best of"?

Budou součástí "deluxe edition" "Delta Machine". Takové skladby mám také moc rád, ukazují tu pravou sílu naší hudby. Jen klavír a kytara - a stejně ty věci znějí dobře. Tak to má být. Ale sestavit z nich "best of"? (směje se) Taková vydání mi akorát připomínají, jak jsme staří.

Cítíš se starý?

To ne. Když jsme zakládali skupinu, byli jsme mladí a plní ideálů. Vůbec jsme nevěřili v úspěch, jen jsme chtěli vydat pár singlů. Stalo se z toho opravdu zřetelně víc, ale pořád nám to připadá jako sen, který jsme snili jako náctiletí. Takže i když si nepřipadám starý, přál bych si, aby mi bylo 31. (usmívá se)

Cítíš se jako rocková hvězda?

V Anglii mě označují za popovou hvězdu, v Americe za rockovou. (směje se) Sami sebe však nevnímáme jako slavné osobnosti, ale jako skupinu. Samozřejmě určitým způsobem hvězdy jsme, ale žijeme úplně normální životy. Ani nechci být hvězdou, která permanentně stojí v záři reflektorů.

Na závěr nám ještě prosím prozraď nějaký hezký zážitek s Martinem a Davem...

Rád, protože jich během nahrávání tohoto alba bylo víc než dost. Atmosféra ve studiu byla fantastická, smáli jsme se prakticky celou dobu. Samozřejmě jsme se párkrát pohádali, ale to to se dělo extrémně zřídka. To ale neznamená, že se nedá dělat dobrá hudba i se špatnou náladou. Všechno, co se počítá, je chemie mezi námi. A ta je v pořádku.

duben 2013
Autor: Björn Springorum
Zdroj: Orkus 4/2013, dostupné z DMTVArchives