Můj život s hudbou: Dave Gahan

22.09.2015

Frontman Depeche Mode vybírá své oblíbené písně víry a oddanosti:

První oblíbené album

The Damned: Damned Damned Damned, 1977

Byl jsem ve fanklubu Damned, poslali mi obušek a singl "Stretcher Case". Hodně jsem chodil na jejich koncerty. Často jsem hleděl na Davea Vaniana a říkal si 'Víš, tohle bych mohl zkusit taky'. Nedávno jsem se o tom bavil s kamarádem a přinesl mu The Damned. Řekl 'Jasně, teď to dává smysl. V tom, co tam předvádíš, je víc Davea Vaniana než Micka Jaggera.' A já odpověděl něco ve smyslu 'Jo, tak trochu.'

Album, které jsem si pouštěl pořád dokola

David Bowie: David Live 1974

Ziggy Stardust a Diamod Dogs na mě obě měla velký vliv, ale toto koncertní album je kombinuje. Je na ní verze 'Moonage Daydream', kterou jsem si pouštěl pořád dokola, chodíval jsem domů ke kamarádovi Philovi a on to album měl. Ukradl jsem mu vsádku s texty skladeb a strčil si ji do kapsy, to ho dost naštvalo. Jen jsem se chtěl pořádně podívat na texty a zapomněl jsem na to.

Album, na které jsem přešel po punku

The Rolling Stones: Beggars Banquet, 1968

Punk bylo něco, co mě silně ovlivňovalo hlavně během dospívání, o pár let později jsem se však vrátil ke spoustě desek Bowieho a Roxy a hlavně ke Stounům. Let It Bleed a Beggars Banquet, která jsou podle mě jedna z jejich nejlepších alb, jestli ne nejlepší vůbec - prostě vás vezmou na malý výlet. Ty alba jsem docenil víc, když jsem byl trochu starší, na začátku svých dvaceti, ale víte, určitě na mě měla velký vliv.

Album, které mi pomáhalo během turné

Neil Young: Decade, 1977

Byla tam jedna konkrétní písnička, 'Soldier', kterou jsem si přehrával zas a znova. Pouštěl jsem si tuto výběrovku hodně během turné Songs Of Faith And Devotion, pomáhalo mi přenést se přes spoustu věcí. Tehdy jsem se v životě zoufale hledal a jak to tak bývá, obyčejně hledáš na špatných místech, jako se to stalo nám, ale víš, někdy potřebuješ něco, co ti pomáhá, a znovu to pro mě byla hudba.

Můj oblíbený soundtrack

Ennio Morricone: The Mission, 1986

Tohle jsem si taky hrál během Devotional Tour, pouštěl jsem si to ráno, nebo v jakoukoliv dobu, kdy jsem se během toho turné vyhrabal. Určitě jsem viděl film. Ten soundtrack mi asi někdo dal, protože tehdy jsem moc soundtracky neposlouchal. Možná to byl Alan - ten měl soundtracky hodně rád. Pro mě je skládání písniček velmi vizuální, mívám pocit, že mě to odnáší někam dál.

Nový objev

Mark Langan & Soulsavers: It's Not How Far You Fall, It's The Way You Land, 2007

Dostal jsem se k tomu přes sólovou tvorbu Marka Lanegana. Tuhle desku jsem si přehrával do omrzení, připadala mi velmi inspirující a líbil se mi mix nádechu blues a gospelu se všemi těmi elektronickými zvuky. Pořád si to album pouštím. Po našem společném turné jsme zůstali s Richem v kontaktu a spřátelili se. Začal mi posílat krátké kytarové či varhanové úryvky a společně jsme se pustili do psaní.

Album, které mi připomíná Berlín

Iggy Pop: Lust For Life, 1977

K poslechu Iggyho mě dovedl Martin. Je jeho velký fanoušek. Právě toho album mi dost připomíná nahrávání alb s Depeche v Berlíně. Iggy nahrával hodně svých alb v Hansa Studios a v 80. letech jsme tam nahráváním také strávili moře času. Byl jsem na mnoho desek v době jejich vydání příliš mladý, vždy jsem na podobné věci potřeboval čas - blues jsem také objevil až později.

Oblíbené jazzové album

Miles Davis: Sketches Of Spain, 1960

Toto Tě úplně přenáší na místa plná obrazů. Našel jsem v zalíbení v jazzu, jako třeba Miles a Coltrane, když mi bylo kolem pětatřiceti až čtyřiceti. Těžko uvěřit, že je ze mě padesátník, protože mi nepřipadá tak dávno, kdy jsem se dělil o pokoj se svými dvěma bratry, s tranďákem u ucha a poslouchal Johna Peela. Když jsem se skoro před dvaceti lety přistěhoval do New Yorku, dával mi Coltrane poprvé smysl. Procházky ulicemi, zvuky, vše, najednou to všechno dávalo smysl.

Zdroj: Uncut, 22.9.2015

Dostupné na DMTVArchives