James Ford Q+A

Člověk, který vlastní pravděpodobně tolik syntezátorů jako Martin Gore. James Ford se během práce na Spirit stal neoficiálním čtvrtým členem skupiny a přispěl víc, než by kapela byla ochotná přiznat. Classic Pop se sešel s uznávaným studiovým mágem, aby vyzvěděl, jaké to je, obdržet onu osudovou nabídku produkovat další album Depeche Mode.

Kdo tě pozval ke spolupráci s Depeche Mode?
Nejdřív jsem mluvil s Danielem Millerem, pak jsem to probíral individuálně se skupinou. Jsem dlouholetým fanouškem a potěšilo mě, když jsem tu nabídku dostal.

Měl jsi předtím, než jste vůbec začali s prací, už nějaké nápady, které jsi chtěl použít?
Jako producent máš určitou představu o tom, co bys chtěl dělat. Když mi zavolali, měl jsem v hlavě nápad, jaké by to mělo být, ale samozřejmě také pracuješ v rámci jejich písní a jejich vize. Součástí práce producenta je snaha zjistit, jaká je jejich vize a pokusit se ji uskutečnit, stejně jako prosazovat svou agendu podle vlastní představy jak by to mělo vypadat.

Jak se tento projekt liší od ostatních umělců, se kterými jsi pracoval?
Když jsem si před rokem a půl poprvé poslechl dema, docela mě překvapilo, jak byla dystopická a poněkud ustaraná. Ale vzhledem k tomu, co se dělo se světovou politikou, nemohlo to album být proročtější a výstižnější. Nikdy nedělám album s někým, kdo má na kontě víc alb než já, ale oni existují už tak dlouho a mají za sebou úžasnou historii. Byla to pro mě úplně nová zkušenost a nové výzvy, které jsem musel přijmout a popasovat se s nimi jako v případě kohokoliv jiného. To vše ve stínu jejich skvělé a velmi obdivované řady minulých alb, což bylo skličující, ale byla to úžasná zkušenost.

Mluvili o tobě jako o svém terapeutovi nebo rozhodčím...
Zaslechl jsem něco o tom jak fungují, ale nikdy jsem nepracoval se skupinou, která měla tak bohatou minulost. Jsou spolu tak dlouho, že by se to dalo přirovnat k manželství, jejich vztahy se časem mění a dějí se různé věci. Jsou jako bratři. Sem tam dochází ke třenicím a jde o to dostat z nich album, aniž by se u toho navzájem pozabíjeli. Hlavní je, že ve studiu byli velmi soustředění na práci. A, což je nejdůležitější, velkorysí a otevření nápadům. Dovolili mi, abych se zapojil do čehokoliv jsem chtěl, nedělali drahoty a co víc si můžeš přát.

Jaký zvuk jsi přinesl?
Předpokládám, že každý má o zvuku své představy. Elektronická hudba je mou velkou láskou. Oni jsou klasická elektronická skupina, takže jsem na to chtěl dát největší důraz, ale jsou tam i nějaké živé prvky - bicí, kytary - trochu prožitku a hravosti, které získáš pomocí živých nástrojů. Byl jsem ve svém živlu, jako kdybych se na několik měsíců ocitl v muzeu syntezátorů. Martinova sbírka syntezátoru se vymyká kontrole. Já jsem také nadšenec, ale s ním je to vážné."

Dozvěděl ses z pohledu fanouška nějaká tajemství?
Zažil jsem spoustu zábavy a spoustu zvláštních neskutečných momentů a některé neuvěřitelné neopakovatelné historky, které jsou šílené. Ale co mě nejvíc ohromilo je, že jako skupina se ti lidé stále snaží posouvat vpřed, i hudebně. Pro ně je to potvrzení i důvod toho, proč pořád fungují a proč je lidé pořád rádi poslouchají. Myslím, že jsme udělali docela odvážné a silné album. Jsem hrdý na to, že jsem toho mohl být součástí.

Udělala tvá vlastní skupina Simian Mobile Disco remix nějaké písničky?
Udělali jsme epický remix... Revolution, udělali jsme z toho celkem divokou taneční verzi.