Dnešní koncert: Depeche Mode
Na klasiky moderní pop music čeká v Edenu třicet tisíc lidí. Britská "taneční elektrárna" pojede na rockový pohon.
Depeche Mode dnes znovu přijíždějí do Prahy. A jako pokaždé je o jejich koncert, konaný tentokrát na fotbalovém stadionu v Edenu, obrovský zájem. Není divu, britští Depeche Mode jsou jedni z nejživějších klasiků moderní populární hudby. Bez jejich přínosu by dnešní hudební scéna vypadala jinak.
Elektronická revoluce
Nejslavnější elektronická rocková formace by asi jen těžko vznikla, kdyby v polovině sedmdesátých let nedošlo k elektronické hudební revoluci. Japonské a hongkongské továrny začaly chrlit desítky typů analogových syntezátorů, jejichž ceny rychle klesly tak, že byly mnohdy levnější než elektrické kytary. Hravé, sotva teenagerskému věku odrostlé anglické novovlnné kapely toho využily a netypické formace, složené z klávesových nástrojů rostly jako houby po dešti.
Čtyři kluci z městečka Basildonu u Londýna se chytili této vlny. Bylo i čím se inspirovat. V Německu na začátku sedmdesátých let existoval mohutný proud rockových kapel, které se věnovaly nekonvenční elektronické hudbě. Těsně předtím, než začali sami hrát, propadla kouzlu německé školy také největší britská rocková osobnost sedmdesátých let David Bowie.
Pomezí diska a rocku
Hlavními hrdiny Depeche Mode byli Kraftwerk. Dokázali komponovat melodie, které bychom dnes nazvali poprockovými, ale zároveň uměli skladbám dát výrazné, rovněž počítači generované rytmické struktury. Proti normálním bicím zněly hodně uměle, říkalo se jim robotické tance, ale časem se z nich stal stylový prvek. Na diskotékách zněly báječně a Depeche Mode jimi nešetřili.
Když se elektronické beaty v provedení Depeche Mode a jejich následovníků proměnily v hity, propadla jim celá taneční scéna. Dnes už normální bicí nástroje v hudbě, primárně určené k tanci, slyšíme maximálně jako speciální koření.
Depeche Mode byli odjakživa mostem mezi rockovou a taneční komunitou a tuto svou vlastnost vnutili v průběhu osmdesátých let velké části anglické scény. Dnes je to jeden z hlavních rysů, jimiž se liší od scény americké, kde je hranice mezi rockem a taneční hudbou mnohem ostřeji vydělená.
Umění designu
Kdesi u Kraftwerku najdeme i kořeny dalšího přínosu Depeche Mode pro moderní populární hudbu. Je to důsledná stylizace. Kraftwerk ji chápal jako hru na sci-fi, hrál si na tančící stroje. Depeche Mode zůstali lidmi z masa a kostí, ale nechali se zahalit industriálním tajemnem. Ve spolupráci s fotografem Antonem Corbijnem vytvořili eklektický vizuální styl, v němž se původně pařížské intelektuálské černé oblékání, s nímž přišli v začátcích Beatles, snoubilo s prvky, připomínajícími prostředí výzkumných laboratoří z klasických horrorů až kamsi k hranicím tajemna.
Design kapely hodně pracoval s černou a bílou a hlavně se světlem. Výrazně se přitom inspiroval monumentalismem čtyřicátých a padesátých let minulého století. Kritika občas vytýká této stylizaci studenost, ale sama kapela dokáže být na svých vystoupeních dostatečně emocionálně silná, aby ji industriální chlad v celkovém dojmu ještě podpořil.
Držení občas nenápadně korigovaného stylu po celých třicet let je jedním z napodobovaných receptů na dlouholetý úspěch.
Remixy - hlavní proměnná
Jasně definovaný mysticky hutný styl kapely by ale po dvou nebo třech deskách vypadl z módy, kdyby se nenašly způsoby, jak jej obměňovat. Depeche Mode jednou položí větší důraz na taneční složku, jindy přidají kytary a posílí složku rockovou. Někdy je jejich nová deska temnější a se slovy blízkými bluesovým kazatelům z mississippské delty, jindy je o něco svěžejší a bezstarostnější. To by bylo ovšem málo.
Ke rtuťovité neuchopitelnosti proto začala skupina už od počátků intuitivně využívat remixů. I to je laboratorní prvek. Spolupracovníkům, ale často i spřáteleným umělcům dává k dispozici záznamy svých skladeb k dekonstrukci. Některé z písní existují v desítkách verzí od primitivně diskotékových podob po elektronické experimenty.
Depeche Mode se stali průkopníky remixové kultury, která využívá studia jako hudebního nástroje. Jejich produkty inspirovaly především industriální a industriálně metalové kapely jako Rammstein, Nine Inch Nails nebo Ministry, které jdou často ještě dál a z remixů dělají interaktivní prvek komunikace s publikem - nechávají skladby přemíchat přímo svými fanoušky. Ale to není nic pro Depeche Mode. U nich musí stále dominovat sevřená tajemnost a vizionářská vznešenost. Bez ní si fenomén elektronické hudby už nedokážeme představit.