Depeche Mode - Praha, Berlín, Vídeň

V ÚTERÝ 4. záři ulice Prahy doslova zčernaly. Příznivci britské skupiny DEPECHE MODE měli po třech letech svátek. Trojice DAVE GAHAN, MARTIN GORE, ANDY FLETCHER přijela do naši metropole, aby v rámci svého Exciter Tour dokázala, že i po dvou desetiletích existence, má ještě spoustu energii a chuť přivádět své fanoušky do varu. Evropská část turné začala o týden dříve v estonském Tallinu, kde byla odstartována šňůra 42 koncertů.

Praha

I KDYŽ pršelo, nezdálo se, že by davům příznivců postávajícím před pražskou Paegas arénou déšť nějak vadil. Pro letošní turné si skupina jako předskokana vybrala FADA GADGETA, kterému shodou okolností na začátku kariéry Depeche Mode předskakovali. Tentokrát se role obrátily. Být předkapelou právě Depeche Mode v hale zaplněné téměř 20 000 fanoušky, netrpělivě čekajícími na své oblíbence, není právě vděčná úloha, a tak se vystoupení Gadgeta nesetkalo právě s velkým ohlasem. Po většinu trvání jeho produkce a lehce morbidního představení se ozývalo skandování netrpělivých fanoušků "depeche mode, depeche mode". Krátce po deváté sál potemněl a za pískání a jekotu černé masy v hale se rozezněly první tóny instrumentální Easy Tiger - Dream On a na pódiu se společně s Martinem Gorem a Andy Fletcherem objevili bubeník Christian Eigner a klávesista Peter Gordeno. Stejně jako při minulém turné doprovázeli skupinu vokalistky Jordan Bailey a Georgia Lewis. Napětí v hale vzrostlo spolu s očekáváním hlavní hvězdy večera, charismatického zpěváka Davea Gahana. Ozval se nástup další skladby z aktuálního alba Exciter, The Dead Of Night a za nadšeného řevu fanoušků se konečně objevil ten, bez něhož by zřejmě Depeche Mode nebyli tím, čím jsou - Dave Gahan. Show mohla opravdu začít Přestože setlist Exciter Tour obsahuje poměrně dost pomalých melancholických písní, Dave Gahan dokázal, že i ve svých téměř čtyřiceti letech doslova srší energií. Ve srovnání s rokem 1998 předvedl v záři světel ještě divočejší a neuvěřitelnější taneční kreace, ve kterých nechybělo ani neodmyslitelné mávání mikrofonem. Nebylo proto divu, že po prvních písních shodil i černou vestu a vystavil na odiv tetování, tolik obdivované většinou fanoušků. Že představení strhlo téměř každého, dokazovala masa lidí v černém, vinící se v rytmu jednotlivých písní jako jeden celek. Podstatnou část vystoupení samozřejmě tvořily písně z posledního alba jako již zmiňovaná úderná The Dead Of Night nebo poslední singl Freelove. Snad jen úvodní singl Dream On se nesetkal s příliš velkou odezvou, což se ale nedá říci o teskné When The Body Speaks nebo strhující I Feel Loved, kterou skupina na dalších vystoupeních v Berlíně a Vídni k nelibosti fanoušků vynechala. Celé vystoupení bylo nabito hity, ať už šlo o notoricky známé písně jako je Enjoy The Silence, In Your Room, Walking In My Shoes, It's No Good nebo Personal Jesus. Při posledně jmenované mohl pozorný posluchač slyšet, že většina zpívajících fanoušků nezpívá spolu s Davem "reach out and touch faith", ale "reach out and touch Dave"... "Znalce" zcela jistě potěšila singlová Surrender v podání Martina Gorea. Nejeden "depešák" měl slzy v očích při pomalé, kovově znějící Waiting For The Night, jež byla ještě umocněna videoprojekcí promítanou na velké plátno za zády skupiny, kde při této písni padaly v modře laděném obraze kapky vody. Projekci k písním vytvořil i pro tohle turné Anton Corbijn, vrchní fotograf skupiny. Doprovázeny jí byly jen některé písně, ale o to působivější byla. V rámci videoprojekcí bylo také uvedení nového videoklipu k It's No Good, při jehož sledování většina přítomných úplně zapomínala sledovat dění na samotném pódiu. Stejně jako v předchozích letech se v Praze sešli opravdu nadšení "černooděnci", a tak i přídavek byl vyžadován burácející halou. Zahájil ho Martin Gore písní Home ze čtyři roky starého alba Ultra, tu následovala Clean z desky Violator, která byla na turné zastoupena ještě dalšími čtyřmi písněmi. Předposledním přídavkem se skupina vrátila do let osmdesátých a všichni společně s Davem zpívali "let's have a black celebration, black celebration, tonight...". A přišla závěrečná Never Let Me Down Again, při níž se hala včetně tribun proměnila v jedno tělo s rukama zdviženýma nad hlavu a mávajícíma do rytmu písně.

Berlín

HNED Z Prahy se kapela přesunula na západ, do Berlína. Koncert s datem 5. září byl ještě v den prodeje okamžitě vyprodán, proto se skupina rozhodla ještě jeden přidat den poté. A na druhém berlínském vystoupení pokračovalo i naše miniturné po koncertech Depeche Mode. Oba berlínské koncerty se na rozdíl od většiny evropských vystoupení konaly pod širým nebem, což není u Depeche příliš obvyklé, takže už jen ten fakt dělal akci o to zajímavější. V berlínském přírodním amfiteátru se ve čtvrtek 6. září sešlo na 15 000 lidí dychtivých vidět a především slyšet kultovní kapelu. Naštěstí na rozdíl od polského koncertu, který byl také venku, počasí přálo. Začátek představení byl velmi podobný tomu pražskému, snad jen německé publikum bylo o něco chladnější. Na druhou stranu projevilo mnohem více tolerance a uznání předskokanovi Fadu Gadgetovi, který se mu za to odměnil fantastickou show. Dave tentokrát nastoupil do světel celý v bílém a zdál se poněkud unavenější a vyčerpanější než v Praze. Naštěstí s postupem času začalo vřít nejen publikum, ale i Dave, který postupně shodil sako a později i vestu. Jak už je jeho zvykem podařilo se mu při jedné z písní nestihnout nástup a při další splést slova, což ale atmosféru celého koncertu rozhodně nijak negativně neovlivnilo. Při pomalých písních na publikum čekala malá změna v podobě výměny Surrender za Sister of Night a v přídavcích se pak neozvalo očekávané Clean ale Condemnation, což poměrně velká část fanoušků ocenila nadšeným jásotem. K nejhezčím okamžikům berlínského vystoupení patřila píseň When The Body Speaks, kdy se najednou celý amfiteátr rozzářil tisíci zapalovači a prskavkami v rukách fanoušků.

Vídeň

PŘESNĚ TÝDEN po pražském vystoupení, v ono tragické úterý 11. září, se stala útočištěm "černooděnců" vídeňská Stadthalle. Bohužel se ale celé vystoupení stalo jakousi černou mší kvůli událostem v USA. Předskokan Fad Gadget tentokrát vynechal morbidní hrátky na jevišti a své vystoupení výrazně zkrátil z původních 40 minut na necelou půlhodinu. Jednu z písní pak věnoval lidem v USA. Depeche Mode nastoupili úplně stejně jako v předchozích městech, ale příchod Davea odrážel napětí, které všude panovalo. U několika písní Dave nestihl začátek nebo je prostě nedozpíval a chvílemi to vypadalo, že se na pódiu rozpláče. Publikum bylo skvělé a koncert se vydařil, ale i přes řev fanoušků a les rukou při většině písní visel nad vším obraz tragédie. Vídeňské vystoupení bylo posledním, na kterém jsme byli, ale bohužel také tím nejsmutnějším.

I PO 21 letech působení na hudební scéně má tato kapela neuvěřitelně oddané publikum. Nejen to, jež s nimi stárne, ale přidávají se další a další posluchači, které kapela oslovila alby Ultra nebo Exciter, byt je na nich znát odchod Alana Wildera, který DM opustil v červnu 1995. A tak můžeme jen doufat, že se Daveovo pražské "see you next time" pronesené na závěr, zase za pár let stane skutečností.

PLAYLIST

Condemnation (Vídeň) 
Black Celebration 
Never Let Me Down Again