Depeche Mode letos na turné nepojedou

01.06.1997

Během posledního turné Depeche Mode to vypadalo jako by pro skupinu vše skončilo. Textař Martin Gore měl záchvat, klávesista Andy Fletcher se nervově zhroutil a Alan Wilder opustil skupinu. Za vším stála heroinová závislost Davea Gahana

Zpěvákova záliba v drogových excesech skupinu málem zničila, včetně jeho samotného. Po letech závislosti na heroinu, pobytu v rehabilitačních klinikách, několika předávkování a jednom pokusu o sebevraždu byl zpěvák dvě minuty klinicky mrtvý. Opustil svou první manželku Joanne a syna Jacka a následoval rockový životní styl, poháněný drogami. Přestěhoval se do Los Angeles a oženil se s Terese Conroy, taktéž uživatelkou drog. Manželství se později rozpadlo.

Dave Gahan je teď čistý a Depeche Mode jsou zase zpátky s jejich devátým studiovým albem Ultra. Gahan vypráví Liz Rich, jaké to bylo projít všemi těmi zkušenostmi a jak dokázal vše přestát.

Na posledním turné se vám věci vymkly z rukou. Proč?

To turné nás málem zničilo. To klišé je pravda - po každém vystoupení se koná party. Lidé tě zvou ať jsi kdekoliv. Jít ven, pít, brát drogy. Jak jsem potom mohl říct 'Hej, chci jít brzy spát' a přitom nebýt nezdvořilý? V kapele to taky bylo těžké. Polovina problémů, které se vyskytly během turné Faith And Devotion, byly problémy s komunikací. Opravdu jsme nebyli schopní podívat se druhému do očí a říct 'Hej, všechno se mi to nelíbí'. Nikdo z nás nemohl mluvit o tom, jak se cítí, a všechny otázky museli jít přes našeho manažera. Dokonce jsme na turné jeli odděleně.

Mluvili jste potom o rozpuštění skupiny?

Ano, když chtěl Alan odejít, nebylo jisté, co by se mělo dít. Nechtěli jsme Alana nahradit někým jiným. Alan se vlastně nahradit nedal. To však bylo příčinou, abychom usilovněji pracovali na dokončení Ultra. Na začátku jsme si ani nebyli jistí, jestli to zvládneme. Dali jsme se dohromady s Timem Simenonem a jeho týmem a album začalo dostávat formu. Šli jsme do toho však s představou, že nahrajeme jen pár skladeb a ne že budeme dělat album. A záhy jsme se rozhodli, že letos na turné nevyrazíme.

Máš strach, že by ses vrátil ke starým drogovým návykům, kdybyste se na turné vydali moc brzy?

Možná. Mám prostě pocit, že to v mé současné životní situaci není to, co bych teď měl dělat. Všichni jsme o trochu starší a Fletch a já máme rodinu, děti. Tato část našeho života musí mít v této fázi prostě přednost. Najednou máme mnohem víc zodpovědnosti. Už nám není 25, kdy prostě někam jdeš a o nic se nestaráš. A kdy je jediná osoba, které dlužíš odpověď, tvá máma. Teď je jiná situace. Najednou se ocitáš v pozici dospělého místo dítěte v dospělém těle. S tím se ještě musím vyrovnat.

Proč jste tehdy nepřerušili turné, když vás málem zničilo?

Fletch na konci vynechal a když se na to díváme zpětně, měli jsme mít odvahu říct 'Podívejte se, tohle už je moc'. Hodně koncertů však už bylo vyprodaných. Závazky se musí plnit a jako frontman a zpěvák jsem prostě nemohl jen tak jít. Nechtěl jsem být tím, kdo řekne, že s tím vším končí, že jde, a nechá za sebou 120 lidí bez práce. Jenže v posledních měsících tomu bylo tak, že jsme z hlediska našeho psychického stavu stáli málem jednou nohou v rakvi.

Jak na tvou závislost reagovali ostatní ze skupiny?

Měl jsem pocit, že musím na svou obranu postavit zeď přes kterou se ke mně nikdo nebude moct dostat. A já jsem také nemohl ven. Martin a Fletch nemohli nic dělat. Na základě selhání ve svém vztahu, neschopností milovat, potřebou být milován a být sám schopný někoho milovat, si sám sebe trochu nevážím. Povídá se, že člověk musí v první řadě mít rád sám sebe. Tento názor je mi cizí, protože přes všechny ty roky jsem k sobě něco cítil čím dál tím méně. To se teď začíná znovu obracet.

Většina textů z Ultra se zdá směřovat na tebe, jako by ti chtěl Martin něco sdělit, aniž by to však dokončil.

Přesně. U spousty písní mám pocit, že bych to sám nevyjádřil lépe. Zpracování textů mi pomohlo poznat více svůj charakter. Je mylné domnívat se, že ti materiální statky dají pocit úplnosti. Máš prachy, takže bys měl být šťastný. Ale u mě osobně to tak nefunguje. Dřív, když jsem byl mladší, šel jsem si koupit drahé auto, šlehl jsem si a nějakou dobu jsem se cítil strašně důležitý. Jenže to je špatně.

Kdy sis uvědomil, že máš s drogami problém?

Začneš uvažovat nad tím, co si to způsobuješ, když ti tvůj dealer už nedává žádný materiál a říká ti, že potřebuješ pomoc. Když ti tihle lidé, kteří se nachází tam vespod, začínají říkat, 'Já ti ty drogy dát nemůžu, člověče, jinak na to umřeš', potom je ti jasné, že máš skutečný problém. Já jsem tuhle sestupnou spirálu, na které jsem se nacházel, zcela ignoroval. Pořád jsem měl pocit, že se toho můžu kdykoliv vzdát. Než se to zcela očividně změnilo, když jsem se před třemi roky pokusil opravdu přestat. Uvědomoval jsem si, jaký to bude boj, přijmout takové rozhodnutí. Žádný alkohol, žádné drogy, nic. Tyhle drogy jsem jsem většinu svého života používal jako berličku. Od dob, kdy jsem byl teenager. Když ti je najednou vezmou pryč, cítíš se po nějakou dobu trochu nesvůj. Doufám, že se za nějakou dobu budu cítit mnohem jistější. Je to však velmi těžké. Nejsem dokonalý. Někdy je pro mě těžké akceptovat, že se mi to nikdy úplně nepodaří. Nemůžu si vzít sklenku vína a pak ji prostě odložit stranou. S tím musím ještě každodenně bojovat.

Jak se ti nakonec podařilo zůstat čistý?

Po New Yorku jsem se vrátil do Los Angeles a uspořádal si svůj denní program. Každý den jsem čtyři hodiny pracoval s učitelem zpěvu. Každý den jsem chodil do sportovní haly. Běhal jsem, cvičil jógu. Najedou jsem do svého života opět vnášel řád. Je těžké pochopit, že v posledních letech šel můj život od desíti k pěti. Teď je tato fáze pomalu u konce. Rozvedl jsem se se svou druhou ženou a tento rozvod mě zanechal úplně emocionálně prázdného. Měl jsem pocit, že svět by byl lepší beze mě. Byl jsem na sestupné spirále a myslím, že se mi ji mezitím podařilo obrátit. Když jsem potom viděl a cítil pokroky v práci s učitelem zpěvu, stalo se vše lepším. Opět jsem se navrátil do života.

Motivovala tě myšlenka na nové album zůstat čistý?

Nezůstal jsem čistý kvůli skupině, ale kvůli sobě. Kdybych chtěl zůstat střízlivý jen proto, abych mohl být u Depeche Mode, nemělo by to dlouhé trvání. Jediný člověk, kvůli kterému jsem začal abstinovat, je můj syn. Pak se situace rychle měnila. Jednu chvíli tu nebylo nic. Dokonce jsem se snažil popřít skutečnost, že mám syna. To je vlastně na téhle nemoci tak strašné.

Nastal během produkce Ultra okamžik, kdy jsi chtěl rozpustit skupinu?

Byly tu jisté okamžiky, během kterých jsem si říkal 'K čertu s Martinem! Ty zpíváš ty písně. Udělej vlastní desku. Nazvi si ji, jak sám chceš'. Ale to se změnilo, když mě v době, než jsem začal odvykat, v Los Angeles navštívil Tim a řekl mi 'Bez tebe nebudou žádní Depeche Mode'. Je také fanouškem skupiny a seděl u mě a plakal. Opravdu mu tekly slzy. Depeche Mode se z velké části skládá z Martinových písní a mého hlasu. Během produkce tohoto alba jsem si uvědomil, že by beze mne žádní Depeche Mode nebyli. Je to stejný případ jako u Rolling Stones nebo Beatles. Bez Richardse a Jaggera by nebyli žádní Stones, bez Lennona a McCartneyho žádní Beatles.

Jak jste vybrali název alba?

No, zbrusu nová skupina může své první album těžko nazvat 'Ultra'. My jsme ale jako reklama na prací prášek. Noví, vylepšení Depeche Mode. Mimo to se nám líbí zvuk toho slova.

Opravdu nemáte žádné plány s pořádáním turné?

Ne, je to příliš nebezpečné a kromě toho bychom propásli tu správnou chvíli, kdybychom si to přáli až moc. Nejsme Robert Smith a The Cure, kteří nejdřív prohlásí, že na turné nepojedou a pak to stejně udělají. Prostě chceme počkat do dalšího roku. Přece jen jsme skupinou, které na turné vyráží ráda. Chceme si tento rok prostě užít, abychom se pak mohli ohlédnout a říct, že to byl rok, který nás bavil.

Autor: Liz Rich
Noize, 06/1997, dostupné na princess-dm.de