Ať žije mír

01.04.2013

Je šťastný, žije v míru, těší se z jednoduchých věcí, hraje fotbal se staříky a za celý život napsal pouze tři písně. Další rozhovor s Martinem L. Gorem u příležitosti vydání "Delta Machine".

Na své nové desce Britové sází místo elektroniky na blues.

Dramata a drogy patří včerejšku. Po více jak třech desetiletích od svého založení přistupují Dave Gahan, Martin Gore a Andrew Fletcher k práci s precizností. Každé čtyři roky nové album, každé čtyři roky nové turné. Nejmladší nahrávka se jmenuje "Delta Machine" a je oproti zvyku silněji ovlivněna blues. Rozhovor s Martinem Gorem, který napsal deset z 13 nových písniček.

Martine, jak to jde?

Musí. Je to stres. Zrovna u nás v plné míře probíhají zkoušky na turné. První dva týdny jsme jako skupina vyvíjeli a osvojovali si hudbu, načež jsme pak všichni jeli do New Yorku abychom zkoušeli s Davem. Doteď funguje všechno hladce. Jsme v příznivé pozici, protože na novém albu je spousta písniček, které se dobře hodí k představám o živých verzích.

Jak to myslíš?

Pro mě má "Delta Machine" velký náboj. Skladby mají sílu a energii, což je na pódiu vždycky výhodou.

Šla vám práce na "Delta Machine" lehce od ruky nebo to pro vás tentokrát byl skladatelský oříšek, který jste museli rozlousknout?

Ne, nic jsme louskat nemuseli. On to ani žádný oříšek nebyl (směje se). Nerad bych zklamal čtenáře, ale musím říct, že práce na této desce byli skrz na skrz pozitivní zkušeností. Nebyl žádný stres, žádná dramata, všichni se měli rádi.

Dřív mezi tebou a Davem Gahanem docházelo k neshodám.

I to se uklidnilo a ustálilo. Dave na toto album napsal tři písničky, podle mě tam bezchybně zapadají. Daveovy písně jsou kvalitní. Ne, všechno je v pohodě. Já jsem spokojený, on je spokojený, všichni jsou spokojení. Celkově to bylo pro naši skupinu velmi dobré, velmi plodné období. I v souladu s producentem Benem Hillierem probíhalo vše v klidu a bez komplikací. Práce s Benem je tak jak tak vždycky potěšením, dokážeme se radovat z malých experimentů se zvukem jako malé děti. Ben navrhl, aby desku mixoval Flood, což byl dobrý nápad, protože Floodův um jde do detailu. A to, že Daniel Miller, v podstatě náš objevitel a mentor, po poslechu dem prohlásil, že jsou fantastická, nás neustále motivovalo a sňalo to z nás a naší práce ve studiu spoustu tlaku. Každý den jsem se těšil do práce.

Dalo by se říct, že jste si ještě nikdy neužili tolik zábavy během produkování alba?

Pro mě to byla celková nálada, atmosféra ve studiu, podobná té u " Sounds Of The Universe".

Singl "Heaven" zní překvapivě. Používáte méně elektroniky a víc nástrojů než obvykle, píseň je spíš pomalá. Nabízel se Vám "Heaven" jako singl?

Ne, právě že ne. To nám právě připadalo napínavé. Podle mne byl výběr "Heaven" jakožto prvního singlu riskantní, ale riskantní v pozitivním, vzrušujícím smyslu. Singl by měl přece jen trochu naznačovat znění alba, v tomto případě se nepochybně nabízely zjevnější písně. Jenže my považujeme za dobré dělat věci, které od nás v takové podobně nikdo neočekává.

Je snaha o překvapení jedním z tajemství, proč existujete i po více jak třiceti letech?

Určitě je to jeden z důvodu. Pomohlo nám stovky malých důvodů. I kdybychom proseděli večer a přemýšleli, přišli bychom jen na některé z nich. Myslím, že je obrovské štěstí a absolutní zvláštnost, že po celou tu dobu máme nejen tak velké, ale i otevřené, zvědavé publikum. Povědomí o tom, že se tolika lidem líbí to, co děláme, nám na oplátku pomáhá zůstat spolu. Nadšení fanoušků je velká motivace. Kdyby bylo naopak každé album míň úspěšné než to předchozí, kdybychom se najednou museli přesunout ze stadiónů do arén nebo dokonce klubů, protože na nás přišlo míň lidí, pak by naše vášeň pro hudbu byla určitě menší.

Už teď více, že za pár měsíců zas vyprodáte stadióny.

Ne, vidím to jinak. Za prvé, nikdy nevíme předem, jak bude probíhat turné. Byli jsme dokonce šokovaní, když jsme se dozvěděli, jak rychle se tentokrát prodaly vstupenky. Protože v době začátku předprodeje ještě nikdo neznal album.

Takže v podstatě nemusíte skládat žádnou novou hudbu, abyste zaplnili stadiony?

Jedno turné by to tak mohlo fungovat. Ne, lidé jsou, což nás těší, hladoví po nové hudbě Depeche Mode a pro nás samotné je kreativní práce výrazným hnacím prostředkem. Žít čistě ze starých úspěchů není nic pro nás. To by nás nudilo.

Jak si ty osobně představuješ nebe?

Myslím si, že v mém nebi by neexistovaly žádné konflikty. Jednoduché. Prosté. Nekomplikované. Docházím k závěru, že se při psaní písní cítím být silně přitahován slovem "peace", mír. Kdyby mohl každý člověk žít v míru, pak by se to velmi blížilo mé představě o ideálním životě.

Na posledním albu byla dokonce píseň nazvaná "Peace". Proč se pro tebe z míru stalo takové ústřední téma?

Život v míru se pro mě rovná naplněném životu. Mám tím na mysli vnější mír, ale i vnitrní mír, soulad sám se sebou. Svět kolem by byl šťastným místem, kdyby každý člověk dosál svého míru. Je určitě zbytečné zmiňovat, že by pak už nebyly žádné války.

Jsi snílek?

Samozřejmě, ale na tom přece nic není. Co by to bylo za život, kdyby lidé přestali snít. Připadá mi to jako ostuda, že tolik lidí musí žít v nepokoji. To si nikdo nezasloužil.

Jak naplněný je tedy tvůj život?

V tento okamžik jsem velmi šťastný. A to vede i k tomu, že po textové stránce je naše poslední album velmi pozitivní. V některých chvílích se obsah doslova tluče s hudbou, protože ta hudba je částečně velmi bluesová. A tématem blues obvykle bývá soužení, bolest a deprese. Ale já měl velkou chuť spojit bluesové elementy v tomto neobvyklém vztahu.

Tak je tomu například v písni jako "Slow". Stylisticky je to blues, slovně jde o..

Sex! (směje se) Nazývejme věci právými jmény. "Slow" je citlivá, erotická píseň o radosti ze šoustání. Někdy jsou věci úplně jednoduché.

To ti nepřipadá obtížné, psát o sexu?

Ne. Když už o něčem takovém začneš psát, pak to jde přirozeně samo. Takže, nepřipadalo mi to vůbec těžké nebo dokonce trapné.

Angel je taky takový případ: hudebně velmi intenzivní, prudká píseň. V textu jde ale o, jak jsi už vzpomněl, o lásku a mír.

Správně. Přičemž bych chtěl zdůraznit, že něco takového není naplánované. Nesedím a neříkám si: "Tak, pochmurná melodie, napíšu k tomu pro jednou hezký text." Všechno se děje velmi přirozeně, vyvíjí se to na základě náčrtů.

Album začíná skvělým "I penetrate your soul/ I bleed into your eyes" ve skladbě "Welcome To My World". Skoro to trochu nahání strach. Co tě k té písni motivovalo?

Musím to prozradit? V podstatě se písničky dají rozdělit do kategorií - jedna se zabývá náboženstvím, jiná láskou nebo jejími chybami, další smrtí. To je taková výchozí pozice, víc záložek nemám. Dave jednou řekl, že jsem ve svém životě napsal jen tři písně. Že jsem akorát velmi dobrý v tom, dávat jim neustále nový kabátek převázaný jinou stužkou. Do jisté míry má pravdu. Ty písničky pojednávají pořád o těch samých věcech, měním nanejvýš úhel pohledu.

Chtěl bys napsat ještě čtvrtou píseň?

Ne, ty tři kategorie mi stačí. Kdybych teď začal psát písně, za jejichž slovy si nestojím nebo pro mě prsotě nic neznamenají, tak by to bylo na nic. To nechci.

Při "My Little Universe" jsem se musel pousmát. Hudba zní tak hravě, nevinně, dětsky. Zpíváš přitom: "Here I am king/I decide everything." Je s "My little universe" myšleno tvé studio v Santa Barbaře?

(směje se) Mohlo by to tak i být. Tak to ovšem není. Na své studio jsem při psaní textů nemyslel.

Nýbrž?

Neprozradím. Připadá mi hloupé, dělit se o detaily obsahů a informace s posluchači. Je to zbytečně restriktivní nakládání s uměním. Protože pak by si nemohli vytvářet vlastní představy a asociace, podobně jako ty s mým studiem. "My Little Universe" je zajímavá písnička. Už byla vyřazená z alba, pak se radikálně přepracovala a změnila. Nakonec je z ní neobvykle prostá písnička a dokonce jedna z mých nejoblíbenějších z alba.

Takže všeobecně: Jsi spíš optimista nebo pesimista?

(váhá) Myslím, že dřív jsem byl jednoznačně pesimista. Byl jsem každopádně pesimističtější než dnes. Teď jsem mnohem více optimista než pesimista.

Čím to je?

Nevylučuji, že to má co do činění s pokročilejším věkem, ve kterém se teď nacházím. Tak úplně to sám nevím. Považuji to však za příjemnou změnu, nebýt tím samým bručounem jako dřív.

Takže si užíváš života i mimo Depeche Mode?

Ano, jsem velmi šťastný i mimo Depeche Mode. Mám hezký život a užívám si například otcovství. I umělecké výlety jako společné album s Vincem Clarkem mi dělají radost. Ale v Depeche Mode jsem šťastný také. Už nepodléháme tlaku nebo časovému presu, to nám dost přispívá k dobré náladě. Následujících 16 měsíců přirozeně nebudu mít mnoho volného času. Budeme hodně pracovat a hrát živě. To mám rád. Poslední turné jsem si opravdu užil.

Na začátku turné musel být Daveu Gahanovi odstraněn nádor na močovém měchýři. Jak velké to pro vás bylo zděšení?

Dost velké. Byli jsme všichni fit a, jak jsme si mysleli, zdraví. A pak se stane něco takového. Tento druh drama opravdu nebyl zapotřebí. Na druhou stranu: Tento tumor byl vlastně první velký zdravotní případ, který se za nějaké naše turné stal. Snad tentokrát půjde vše hladce.

Ale byla tu i jiná dramata. Stačí pomyslet na Gahanovo předávkování heroinem a jeho zástavu srdce.

Ano, to je pravda. Měli jsme i turné, na kterých bylo užívání drog v zákulisí velký problém. Naštěstí je to dávná minulost, brzy to bude 20 let. Nebo když nás opustil Alan Wilder. Bylo to v 1995. Celá věčnost. Tyto události se pozvolna rozplynou.

Mimochodem, léta jsi až dost pil a teď sedm let abstinuješ. Nechybí ti příležitostné pití?

Správně, před sedmi lety jsem skončil s pitím. To skvělé na tom je: Na alkohol si už skoro ani nevzpomenu. Nechybí mi. Abstinence mi jako člověku velmi pomohla, dnes vedu úplně jiný život. Život, ve kterém se cítím být mnohem víc spojený se světem než tehdy.

Máte s sebou na turné kouče, trenéra fitness?

Někoho takového nepotřebujeme. I tak jsem byl vždycky běžcem. I v době, kdy jsem chlastal, jsem pravidelně chodil běhat. Mým oblíbeným sportem je však fotbal. Když jsem doma, hraji jednou týdně v mužstvu. Staří pánové. Kromě toho patřím k mužům, kteří své členství ve fitness klubu skutečně i používají. (směje se)

Můžeš ještě na závěr prozradit, co v sobě skrývá název alba "Delta Machine?"

"Delta" v sobě nese bluesového téma, se kterým si zahráváme prakticky od alba "Violator". Při slově "Delta" na mysli možná vytane delta Mississippi, velmi původní, nedotčená krajina. Tento pojem kontrastuje s "Machine" A kromě toho jsou iniciály "Delta Machine" samozřejmě DM.

A co je to za seskupení výškových domů vyobrazené na obalu alba?

Ta fotka je od Antona Corbijna. Totálně ujíždí na tomhle industriálním looku a my taky. Tu fotku fotil z okna našeho studia v Manhattanu. Je to pravděpodobně velké tajemství a já jsem jej ani neměl prozradit, ale teď už je na to moc pozdě. (směje se)

Martine... sedmdesátiletí Depeche Mode?

No, tolik do budoucna zas nehledíme. Teď prozatím pojedeme na turné a kdo ví, třeba se na konci turné budeme cítit jako pár sedmdesátníků (směje se). Potom bude tak jako tak následovat přestávka a když budeme odpočatí, budeme mít chuť a zůstaneme zdraví, pak nevidím žádný důvod proč přestat.

Autor: Steffen Rüth

Zdroj: Orkus 4/2013, dostupné z DMTVArchives