Cover Me

Muž, který spadl na (jinou) Zemi

Bylo mi i lépe
Probděl jsem celou noc
Cítím přicházet
Ranní světlo
Vzduch tady je tak chladný
Dýchá se tak těžko
Raději se schovejme
Schováš mě?

Tady vysoko u polární záře
Nad tebou a mnou
Snil jsem o nás v jiném životě
Jakého jsme nikdy nedosáhli

A ty víš, že upadáme
Mohli bychom se ztratit
Nenechám se s tebou stáhnout
Ne dnes
Vzduch tady je tak chladný
Tak chladný, abychom věděli
Že se musíme schovat
Schovej mě

Tady vysoko u polární záře
Za těmito rozbitými mřížemi
Jsem si nás přestavoval jiném životě
Kde jsme všichni superhvězdami

Dave Gahan napsal Cover Me s dlouholetými spoluhráči z turné, bubeníkem Christianem Eignerem a hráčem na klávesy Peterem Gordenem. Píseň prošla během nahrávání alba Spirit velkou proměnou, prodloužila se o dlouhou instrumentální část v druhé polovině, která na původním demu nebyla. Spoluautoři Eigner a Gordeno se studiových prací neúčastnili, skupina jednoduše nepovažovala za nutné je pro tyto účely povolávat.

Dave Gahan: "Konečná podoba Cover Me pro mě byla velkým překvapením. Tu písničku jsem slyšel, když jsme ji psali s Petem a Christianem. Předložili mi pár nápadů, které chtěli, abych otextoval a vzniklo z toho Cover Me. Pořád jsem v sobě nosil námět, který sestával ze dvou částí: první část se týkala textu a druhá část toho, že by měla mít píseň co do činění s jistým druhém jiného světa. Podle mě zní na albu dobře. Jako byste nastoupili na vesmírnou loď a odletěli někam pryč. Ta píseň tak byla zamýšlená. Výsledek dopadl velmi dobře, měl jsem velkou radost - vlastně ji asi měli všichni. Když skupině přinesete demo a chcete na něm společně pracovat, je někdy velmi těžké přimět ostatní lidi slyšet to, co slyšíte vy a co nedokážete tak úplně vysvětlit. V tomto případě se zapojil opravdu každý a šlo to od ruky. Martin se do toho ponořil, sedli jsme si ke klavíru, pracovali jsme s textem i melodií... asi ne melodii v pravém slova smyslu, spíš na několika akordech. Martin je v tom skvělý, když si sedne ke klavíru a zabere se do písně, snaží se odvést co nejlepší výkon. A na té písničce se mu to podle mě povedlo."

Martin Gore: "Demo bylo docela dobré, ale ve studiu jsme se toho chopili a udělali z něj něco ještě lepšího. A ta část na konci, ta hodně dlouhá instrumentální část, předtím neexistovala. Podle mě to tu píseň ještě vylepšilo, přestože její demo bylo už celkem dobré."

Při poslechu Cover Me si nelze nevzpomenout na Gahanův hudební vzor, zpěváka Davida Bowie, což frontman Depeche Mode sám potvrzuje. Chtěl, aby se atmosféra první části písně podobala skladbám 'Life on Mars' než přejde do druhé poloviny, která by se měla přiblížit pro změnu filmu Stanleyho Kubricka '2001: Vesmírná odysea'. Motiv osamělého člověka, který putoval na jinou planetu pak v souvislosti s Bowiem připomíná film podle knižní předlohy Waltera Tevise 'Muž, který spadl na Zemi' v němž zpěvák hraje v hlavní roli.

Dave Gahan: "Moc jsem si přál, aby se Poison Heart a Cover Me dostaly na desku, protože jsem cítil, že mají politickou i duchovní váhu. Je to zvláštní, s Martinem píšeme zvlášť, ale často o podobných tématech. Nevím čím to je. Někdy se to stane po hudební stránce, někdy obsahem textu. Martinovy písničky jsou spíš o dojmech z věcí, které se teď dějí na této planetě a moje jsou o tom jak vypadnout z této planety a najít novou (směje se)."

Píseň pojednává o muži, který má možnost jít a hledat novou planetu. Když se na svou novou planetu dostane, zjistí, že je úplně stejná jako ta původní - prostě nedokázal ocenit její krásu.

Gahan: "Chtěl jsem, aby ta píseň působila jako film s ústřední myšlenkou, že nakonec zničíme tuto krásnou planetu, na které žijeme. Proto ta polární záře: je to jen jedna z miliónů krásných věcí... oceány... tolik věcí tady považujeme za samozřejmost. A 'polární záře' byla pouhá metafora, kterou jsem chtěl použít, protože jsem ji jednou opravdu zažil, když jsem tou dobou byl ve Skandinávii. Je to emotivní zážitek jako z jiného světa, duchovní, k slzám dojemná, krása něčeho, co se odehrává v našem vesmíru. Takže jsem měl tento nápad, krátký útržek textu, ani se nejednalo o melodii. Pak jsem se k němu vrátil a vznikla tato píseň. Má dvě poloviny, v té druhé nakonec odcházíme. Ten člověk, z jehož úhlu pohledu to prožívám, opustí planetu jen aby našel jinou planetu, která je stejná jako ta naše, a s hrůzou si uvědomí 'To není planetou, to je mnou. To dělám já. To já ničím ten krásný svět, ve kterém žiji.' Může to být o vztahu s jinou osobou, nebo se ten vztah snažíš vybudovat, ale nedaří se ti to, protože to prostě nejde. Právě tím se často zabývám ve své hudbě a písních: Často jsem tím druhým člověkem. Samozřejmě jsem to já, ale můžu se vtělit do představitele, chlápka, kterého jsem stvořil - jsem to já, ale je to role."

Cover Me "je o strachu z vědomí, že chyba není v ostatních, ale ve mně. Je to o půvabu komunikace, touze být chápaný a milovaný. Většinu svého života jsem se po tom pídil. Ale někdy, když to získám, nevím, co si s tím počít. Když cítím, že tato část mého já touží po společnosti, snažím se ji vyhledat - a pak to zase zmizí."

[Remixy]

Singl vyšel ve fyzické i digitální podobě 6. října 2017. Autorem obalu singlu je Anton Corbijn. Objekt na něm je model vesmírné lodi Mercury.

Na remixech se podíleli:

Warpaint Steez Remix - Stella Mozgawa: Australská bubenice, členka rockové skupiny Warpaint, předskokanů na americké části Global Spirit Tour. Andy Fletcher se se Stellou Mozgawou seznámil před několika lety v Londýně.

Erol Alkan Black Out Rework/Erol Alkan White Light Rework - Erol Alkan: Londýnský electro DJ, remixér a producent. Vydává i pod přezdívkami Mustapha 3000 či Kurtis Rush. Spolu s producentem Richardem Norrisem tvoří duo Beyond The Wizard's Sleeve. Erol Alkan remixoval mimo jiné skladby od Digitalism, Scissor Sisters, Daft Punk, Chemical Brothers, Franz Ferdinand, Interpol, New Order a dalších.

Texas Gentlemen Remix - Matt Pence: texaský hudebník a producent. Spolu s Matthewem Barnhartem a Davidem Willinghamem provozují nahrávací studio The Echo Lab.

Ellen Allien UFO RMX - Ellen Allien: německá hudebnice a producentka, vlastním jménem Ellen Fraatz. Založila rozhlasovou stanici Kiss FM a label Braincandy, později nahrazený labelem BPitch Control.

Ben Pearce Remix - Ben Pearce: britský DJ a hudební producent. Je spoluzakladatelem labelu Purp&Soul. Svůj první singl What I Might Do vydal v roce 2013, debutové EP Pomelo následovalo v roce 2016.

Josh T. Pearson Choose Hellth Remix - Josh T. Pearson: texaský hudebník, člen skupiny Lift of Experience. V roce 2010 podepsal smlouvu s Mute Records, které vydalo jeho debutové sólové album Last Of The Country Gentlemen.

Kalli Remix - Thimitris Kalligas: mladý DJ a producent elektronické hudby z Manchesteru, vystupující pod pseudonymem Kalli. V současnosti studuje na University of The Arts London.

I Hate Models Cold Lights Remix - Guillaume Labadie: Techno producent, který v projektu I Hate Models kombinuje nejrůznější elektronické hudební směry a "zkoumá všechny elektronické vesmíry"

Nicole Moudaber Remix - Nicole Moudaber: libansko-nigerijská producentka a DJ. Od roku 2014 provozuje online stanici In The Mood Radio, která v roce 2016 získala ocenění celkového vítěze v Online Radio Awards.

Klip

Klip k písni měl premiéru 13. září na webu NPR Music, ale diváci jej mohli vidět na některém z koncertů Global Spirit Tour, kde byl použit jako projekce. Melancholický černobílý klip sleduje putování osamělého Dave Gahan v kostýmu astronauta po prázdném Los Angeles, proložené vzpomínkami na cestování vesmírem. Pro Depeche Mode jej režíroval Anton Corbijn.

Detaily z natáčení prozradil Alex Pollock, který v den premiéry klipu spravoval Facebook Depeche Mode: "Vždycky, když se má natáčet videoklip, se těším, až budu moct sledovat jak režisér oživuje koncept, který zatím skupinu zachycuje jen na papíře. V Antonově případě je to trochu jiné, protože s ním skupina spolupracuje už léta - má jejich důvěru a jsou přístupní k zdánlivě šíleným nápadům, jako 'osamělý astronaut, který se prochází městem oblečený ve skafandru'.

Natáčení Cover Me začalo brzy ráno na Venice Beach v Los Angeles, Dave se procházel zadními uličkami a po písku, na sobě měl kompletní výstroj austronauta. Byl to velmi nekonvenční koncept, ale už podle náhledových monitorů se dalo usoudit, že to funguje neuvěřitelně dobře a že ten klip bude něco výjimečného.

Na samém začátku klipu vidíte Davea s helmou v ruce jak čeká, až bude moct přejít ulici. Během natáčení, zatímco tam Dave stál, se objevil chlápek (trochu starší, bez trička, zkrátka stará škola z Venice Beach) se psem, postavil se vedle Davea a čekal, až bude moct přejít na druhou stranu ulice. Ani on, ani jeho pes, nevěnovali pozornost rockové hvězdě ve vesmírném oblečku nebo dvacetičlennému filmovému štábu, která ho na rohu ulice obklopovala. Prostě jen čekal, až se přepne semafor, a pak pokračoval dál. Ve Venice jsou asi kosmonauti obvyklý ranní obrázek. Kamery byly bohužel vypnuté a tak to máme jen jako vzpomínku na podobné chvíle, kdy se úplně stírá hranice mezi normálním a abnormálním.

Z Venice Beach jsme jeli asi hodinku přes LA na druhé místo natáčení - Anton, filmový štáb, Jonathan, Dave a já včetně celé šatny, kancelářskými přívěsy, nákladními vozy s vybavením atd. Druhým místem natáčení byl starý průmyslový sklad jižně od centra LA, přesně v místě, kde se stáčejí všechna letadla než se vydají zpátky k pobřeží, aby přistály na LAX. Další surreální místo, umocněné velkým (řekl bych, že měl asi 20 stop) modelem země, který sem byl dopraven pro účely záběrů vesmírné lodi na oběžné dráze. Moc digitálních efektů v klipu nehledejte...

Bylo vtipné sledovat Davea v modelu kosmické lodi a zavěšeného před zeleným plátnem kvůli scénám, kdy 'pluje vesmírem'. Uznávám, že létání, byť pod dohledem fantastického režiséra a koordinátora kaskadérů, nevypadá snadně..."

Loď i skafandr, které Alex Pollock zmiňoval, zapůjčila společnost WonderWorks, produkční firma, která se zaměřuje na výrobu a pronájem rekvizit a replik s vesmírnou tématikou pro filmy, muzea či tématické parky. Obojí pochází z projektu Mercury, amerického vesmírného programu z přelomu 50. a 60. let 20. století, jehož cíl byl dostat člověka na oběžnou dráhu Země.

Dave Gahan má na sobě oblečený model prvního amerického vesmírného obleku Navy Mark IV, vyvinutého z tlakového obleku pro letce pohybujících se v extrémních výškách. Vážil 10 kg a byl určen převážně pro použití uvnitř vesmírné lodi. Stříbrný je díky hliníku, kterým jsou potažena nylonová vlákna svrchní vrstvy skafandru. Pozorný divák si všimne, že na pravé straně má Gahanův oblek dvě nášivky - vlajku Sovětského svazu a pod ní logo mise, přičemž zejména první jmenovaná vyvolala dohady o jejím významu.

Ten je možná překvapivě jednoduchý, vzhledem k tomu, že prvním člověkem ve vesmíru se v dubnu 1961 oficiálně stal sovětský kosmonaut Jurij Gagarin, kterému se podařilo v lodi Vostok obletět zemi (shodou okolností, několik dnů před vydáním singlu Cover Me uplynulo 60. výročí od dalšího vesmírného prvenství - vypuštění umělé vesmírné družice Sputnik). První americký let člověka do vesmíru následoval v květnu téhož roku a byl 'pouze' suborbitální, tj. nedosáhl oběžné dráhy Země. Pro zajímavost, Gagarin na skafandru vlajku neměl, sovětští kosmonauti měli místo toho na helmě napsané azbukou písmena SSSR.

Spodní nášivka na kostýmu Davea Gahana je inspirovaná znakem mise STS-133, posledním startem raketoplánu Discovery do vesmíru. Oproti originálnímu znaku má větší a trochu pozměněný obrázek lodi a místo názvu mise je vyšito logo WonderWorks. Jména posádky v kruhu jsou smyšlená. NASA má přísné podmínky pro používání jejího loga, například nesmí být použito v komerčních spotech a pro filmové účely je nutný písemný souhlas NASA s užitím loga. WonderWorks si z toho důvodu nechává vyrábět nášivky podobné, nejde však o přesné kopie - jsou bez licence a s povolením Úřadu.

Když to shrneme Dave Gahan se prochází ve skafandru a létá lodí amerického vesmírného programu a přitom má na hrudi vlajku 'konkurenčního' (dnes již neexistujícího) státu, jehož občan byl prvním mužem ve vesmíru, a nášivku s přiznaným logem společnosti vyrábějící rekvizity. Spíš než politické sdělení je to prostě ukázka smyslu pro humor Antona Corbijna.  

Zdroje