Summer/Exotic Tour
Toto
je deník z druhé části Devotional Tour, psaný Darylem Balmontem,
blízkým kamarádem Depeche Mode z dob jejich začátků. Daryl
se na konci března 1994 připojil k Depeche Mode na pódiu, aby
zaujal místo Andyho Fletchera, který ze zdravotních důvodů
předčasně ukončil svou účast na turné.
Tento deník
jsou Darylovy zápisky a osobní postřehy z každodenního života
na koncertní šňůře. Původně byly otištěny ve vydáních
číslo 22-25 magazínu oficiálního fan klubu Depeche Mode.
Exotic
31.1.1994,
Kapské město
Je
pondělí ráno, ale vůbec nemám takový ten pocit pondělního
rána. Slunce svítí a s Fletchem jsme právě doletěli dolů do
slavné Jižní Afriky (nebo bych měl říct Jišny Ifriki). Franksy
zrovna vyzvedl Fletche v klimatizované limuzíně a nechal mě, ať
se postarám o zavazadla. Stejně je fajn poležet si na měkkém
pohodlném kufru po VYČERPÁVAJÍCÍM DVANÁCTIHODINOVÉM LETU.
1.2.1994,
Kapské město
Dnes
mám den volna, takže mám čas na přemýšlení. Šel jsem posedět
na skále na konci mysu Dobré naděje (jak příhodné pro toto
turné) a vydedukoval jsem, že tam někde na druhé straně jsou
Falklandy, tam dole Antarktida a tímhle směrem Austrálie. Kdyby
někdo chtěl zažít pocit, že se ocitl na konci světa, měl by
přijet sem. (geograficky, nikoliv duchovně...)
2.2.1994,
Plumstead
Kapela
zkouší. Nemůžu uvěřit, že sem někdo v minulém století vážil
cestu a neměl snahu pojmenovat jejich domovinu po hezčí části
jihovýchodního Londýna. Co takhle "New Greenwich"? A kdyby
byli z Plumsteadu? Zuluové by v tom neviděli žádný rozdíl.
4.2.1994,
Plumstead
Zkoušky
pokračují velmi dobře. 'Rush' je opravdu silný otvírák. Včera
na cestě sem jsme s Alanem viděli něco zvláštního. Byl to
obrovský úsek dálnice, na které nebylo jediné auto. Ta dálnice
se táhne několik mil a pak najednou končí. Po stojardové mezeře
pokračuje dál. V mezeře je kruhový objezd s malou růžovou
chatrčí, kavárnou na odpočívadle. S Alanem jsme diskutovali o
důvodech nedostavění dálnice, která stála několik miliónů
randů. Řekl jsem 'Vsadím se, že ten malý muž, který vlastní
tu kavárnu, se nechtěl vzdát své země'. Zasmáli jsme se té
absurdní myšlence a hodili to za hlavu. Na cestě zpátky do
Kapského města jsme se rozhodli zjistit skutečný důvod. Zeptali
jsme se našeho řidiče, co se stalo a on na to 'Vidíte tam tu
malou růžovou chatrč...'
Poznámka: Jelikož se v zemích, kde Depeche Mode vystupovali v druhé části turné k albu Songs of Faith and Devotion, stmívalo později, došlo k přepracování setlistu. Skladbu 'Higher Love' s hromy a blesky v úvodu vystřídala upravená 'techno' verze Rush.
6.2.1994,
Johannesburg
Kapské
město bylo krásné. Nepřetržitý sluneční svit, krásná
příroda a všeobecná pohoda. Něco jako Los Angeles bez
zemětřesení, nepokojů atd. Johannesburg takový není. Je to jako
New York bez vzrušení a charakteru.
9.2.1994,
Jo'burg
Dnes
večer je první představení 'Exotic' části turné a všichni
jsou trochu nervózní. Nejen proto, že je to první vystoupení
nové části, ale je to náš první koncert na africkém kontinentu
a v Jižní Africe hrál málokdo. (Nehráli v s-s-s-Sun City, óóó
nééé...)
10.2.1994,
Křoví, černošské čtvrti, spousta času na cestě (atd.)
Anton
'Myslím, že je to jen o tří kilometry dál' Corbijn a jedno z
TĚCH focení.
11.2.1994,
Jo'burg
Alan
mi řekl, že kámoš kámoše je naštvaný kvůli koncertům v
Jižní Africe. 'Copak neví, že je tam apartheid?'... Určitě si
pak udělal úkoly. Bakalář politické analýzy z univerzity
života. Co se ten pitomý imbecil zapomněl naučit bylo, že se
apartheid začal rušit v roce 1991 a pokud se lidé v JARu chtějí
přiblížit míru, zůstávat stranou jim moc nepomůže. (A já teď
přestanu pěnit)
Poznámka: DM byli jednou z prvních skupin, která v Jižní Africe vystupovala po zrušení rasové segregace.
12.2.2015,
Jo'burg
Bože,
miluju Jižní Afriku. V sobotu odpoledne vysílají v televizi
fotbalovou Premier League, něco, co v Blighty NEMÁME.
14.2.1994,
Jo'burg
Mám
neblahý pocit, že jsem dnes něco zapomněl udělat...
15.2.1994,
Jo'burg (pořád ještě)
Díky
Bohu, že se mi včera večer podařilo dostat do obchodu Interflora
těsně předtím, než zavřeli.
17.2.1994,
Kapské město
Je
skvělé být zpátky v Kapském městě. Všichni tady mají volební
horečku. Ve vzduchu je cítit očekávání. Jestli se ANC [Africký
národní kongres (ANC) je socialistická strana v
Jihoafrické republice , pozn. red) dostane dál (jako že ano),
některým z těch rozkošných extrémních pravičáků hrozí
přesun (nezvaně) na Nový Zéland. Vsadím se, že z toho Maoři
mají radost...
18.2.1994,
Kapské město
Zrovna
jsem četl "Jihoafrické politické instrukce", které mi dala
nahrávací společnost. Pod nadpisem "závažné sociální
problémy" se uvádí "extrémně vysoká míra kriminality a
násilí, negramotnost a vysoká rozvodovost." Vzhledem k tomu, že
pocházím z Basildonu, se divím, že jim ty věci vůbec stojí za
zmínku...
20.2.1994,
Kapské město
Ach
jo. Možná je tohle turné prokleté. Alan, já a Jerry Meltzer
(ochranka) jsme si dnes zašli ven na italskou večeři. Z restaurace
jsme museli záhy odejít, protože si Alan stěžoval na bolest
břicha. Nazpět v hotelu odešel do svého pokoje, ale odmítl
navštívit lékaře, protože "se jen přejedl". Zašel jsem mu
k sobě pro prášky na bolest a když jsem na cestě zpátky
vystoupil z výtahu, slyšel jsem z Alanova 30 yardů vzdáleného
pokoje řev jako když kastrujete psa bez anestetik. Vytáhl jsem ho
z jeho pokoje do přistaveného auta a když jsme dorazili k
nemocnici tekla mu z úst pěna a vydával skřeky, které zněly
jako by pocházely z 'Bohemian Rhapsody'. Lékaři ho vyšetřili a
potvrdili, že má ledvinový kámen, rozhodně nezaviněný
"přejídáním". Alan trval na tom, že se kamene zbaví
přirozenou cestou (což podle Kesslera bylo jako nechat projít
ježka), ale lékaři bohužel trvali na tom, že jeho mužstvím
povedou laser... (au!)
22.2.1994,
Durban
Včerejší
operace proběhla dobře, ale jakkoliv se Alan snažil působit
hrdinsky, nemohl dnes odehrát představení. Je to první zrušená
show tady, což není pro DM moc běžné. Kéž bychom mohli do
Durbanu dorazí dřív. Dave a Martin dnes strávili celý den
plavání s delfíny, což zní dost hustě. Kessler se na pár týdnů
vrátil do Ameriky.
Poznámka: Alan měl v Africe smůlu. Kromě zdravotních potíží mu byla ukradena celá skříň s výbavou na pódium včetně kostýmů a osobních oděvů. Škoda činila 10.000 liber.
25.2.1994,
Jo'burg (zase)
S
Davem jsme teď přišli na to, že jsme v Jižní Africe strávili
víc dnů než kolik jsme jich od loňského 13. května strávili v
Anglii. Skoro to vypadá jako bychom žili tady.
27.2.1994,
na cestě
Konečně
jsme se rozloučili s Jižní Afrikou. Byl to příjemný pobyt, ale
po čtyřech týdnech tvrdé práce se těšíme na zajímavou
návštěvu Dálného východu.
28.2.1994,
Singapur
Nevím,
jestli mě někdo slyší, ale je fyzicky nemožné, aby jeden člověk
najednou přesouval z místa na místo sedm zavazadlových vozíků
plných tašek. Zvlášť, když je sedm hodin ráno a on má za
sebou 11 hodin letu a cítí se jako by ho zabalili do horké
igelitové fólie. Díky Bohu za ty obětavé zkušené profíky,
známé jako "Tým" (hlavně Jeremy Scott Webb).
2.3.1994,
Singapur
Jsme
tady už tři dny. Je příjemné cítit se při procházkách městem
bezpečně, ale když jste v bezpečí, ztrácí to určitou jiskru.
Byla to dnes večer zvláštní podívaná, sledovat Martina Gorea
jako dýdžeje v reggae baru, ta akce byla zároveň 'bezpečná'
aniž by postrádala 'jiskru'.
5.3.1994,
Perth
Děje
se něco divného. Lidi se začínají chovat divně. Asi strávili
moc času na letištích.
8.3.1994,
Melbourne
Od
Stussy a Massima jsem dnes vysomroval jedny džíny, jedny šortky,
dvě trička a jedny sluneční brýle, takže jsem v mžiku
zdvojnásobil velikost svého šatníku. Dnešní koncert se koná na
'Batman Avenue'. Je fajn, že Australánci mají smysl pro humor.
13.3.1994,
Sydney
Dnes
jsem obědval se svou tetou Terri. Řekla mi, že vypadám úplně
jako můj táta, když emigrovala z Anglie. Nevím, co můj táta v
50. letech v Dagenhamu dělal, ale něco dělat musel, když vypadal
TAKHLE...
16.3.1994,
Hong Kong
Tohle
si musíte přečíst! Martin Gore pije až moc broskového šnapsu a
povídá si s koštětem! Přísahám, že je to pravda. Zeptejte se
Alana.
18.3.1994,
Manila
Zdejší
provoz je horší než v Mexico City a tunelu Blackwall dohromady. Na
cestě na vystoupení nám bylo s Fletcherem a Martinem řečeno, že
máme zajištěný odvoz na policejním motocyklu, ale nikdo asi
dotyčnému neřekl, že to on je ten policejní odvoz, a tak rychle
zmizel do noci. Nakonec jsem si musel lehnout před Austin Seven
(Austin Seven byl osobní vůz vyráběný britskou automobilkou
Austin Motor Company v letech 1922 až 1939, pozn. red.), takže
řidič musel zastavit a nechal nás řídit na chodníku. Na
koncert jsme přesto dorazili právě včas, abychom viděli jak
Kessler s nůžkami v ruce honí pořadatele kolem budovy.
Pořadatelův prohřešek? Kolem místa, kde se konal koncert, proti
našemu přání vyvěsil plakáty inzerující "Smoky Joes
Crisps". A ty nůžky? Samozřejmě na odstřihnutí těch plakátů!
19.3.1994,
Manila
Už
jsem si myslel, že věci nemůžou být šílenější a že už
jsme došli do bodu, kdy nás nemůže nic zaskočit, a pak tohle.
Fletcher nebude po Havaji pokračovat v turné a zbylí tři chtějí,
abych za něj zaskočil (?!?). Říkám si, že nastal čas na
panáka.
Poznámka: Andy Fletcher se už během nahrávání Songs of Faith and Devotion potýkal s depresemi: "Nervově jsem se zhroutil, když jsme natáčeli Songs of Faith and Devotion. A pak jsem jel rovnou na turné a to turné bylo velmi dlouhé a stresující. A ono pokračovalo dál a dál a dál a pak se rozhodli, že udělají další americké turné a já s tím nesouhlasil a myslel si, že je to chyba, špatná věc pro naši kariéru. Prostě jsem potřeboval odpočinek, takže jsem se rozhodl, že na něj nepojedu. Lituju, že se tak nerozhodli také, ale oni byli naladěni na paření." Hlavní důvody pokračování nákladného turné byli peníze.
20.3.1994,
Manila
Dnes
jsem obědval s Fletchem a je mi mnohem líp. Už jsem se trochu
srovnal s realitou a Fletch mi řekl, že je rád, že to budu já a
ne "nějaký starý námezdný muzikant". Uf! To nejtěžší je
za mnou, teď se jen musím naučit hrát na klávesy...
21.3.1994,
na cestě
Bangkok
byl zrušen a tak letíme na Havaj s předstihem. Opouštíme
Filipíny, poletíme přes noc a dorazíme na Havaj dřív, než jsme
se vydali na cestu. Možná.
21.3.1994
Honolulu
Po
nekonečném snažení jsme se konečně dostali na Havaj. Brzy
přijede Alison a nesmím zapomenout několik věcí... v pátek bude
mít narozeniny a tak ji musím pořídit dárek... a... jasně,
naučit se hrát na klávesy.
22.3.1994,
Honolulu
Wob
a Tom (super-technici) mi do pokoje přinesli vybavení, teď to
začíná být skutečné. Narychlo jsme to prošli s Alanem.
23.4.1994,
Honolulu
Všichni
dnes vyrazili na pláž. Já nemůžu, musím zkoušet. Předstírám
úsměv, ale moc mi to nejde.
24.3.1994,
Honolulu
Vypadá
to, že jsem uprostřed noci vyskočil z postele a zuřivě napadl
hromadu oblečení. Ach jo...
25.3.1994,
Honolulu
Podle
všeho jsem včera v noci ve spánku odehrál kompletní set. Alison
jsem daroval hodinky a zazpíval ji "Happy Birthday", takže jsem
na "to" nemyslel celých patnáct vteřin. Pokusil jsem se s
ostatními jít na pláž, ale nemohl jsem vystát žoviální
rozpoložení ostatních. Však víte, jsme na Havaji na pláži.
Skupina dnes večer vystupuje, takže budu hrát s nimi, za závěsem,
abych se do toho "vžil". Diváci to neuslyší, zaplať pánbůh.
26.3.1994,
Honolulu
Včera
večer šlo všechno hladce, ale ten tlak mě ubíjí. Po tom, co
jsem si celý minulý týden rval vlasy, jsem přešel k mlácení se
do hlavy. Stres se projevuje zábavnými způsoby.
27.3.1994,
Honolulu
Zákulisní
přehrávání bylo včera večer lepší. Tým mě velmi podporoval.
Anzac (monitor engineer) mi řekl, že to DOKÁŽU, takže se mi
třeba podaří tu záležitost dotáhnout do konce.
30.3.1994,
Honolulu
S
Alanem jsme dokončili zkoušku a všechno dopadlo dobře, až na to,
že jsem bez vlasů a s velmi bolavou hlavou.
31.3.1994,
Los Angeles
Dnes
jsme přiletěli z Havaje, dali si k obědu japonské jídlo a pak
jsme se rozhodli dát si drink v Martinově pokoji. Když jsme vyšli
z výtahu, Martin k sobě pozval cizího člověka a jeho přítelkyni.
"Ahoj," řekl jsem "Jak se jmenuješ?" "Nile," odpověděl
mi. "Aha, jako Nile Rodgers?" řekli jsme všichni unisono. "Ano,
to jsem já," a hned nato vytáhl svou zlatou American Express, aby
to dokázal! Celou noc jsme jammovali písničky od Chic!
1.4.1994,
Los Angeles
Zašli
jsme si s Alanem na nákup a já si koupil nějaké koncertní
oblečení. Zrovna nastupujeme do letadla do Brazílie. Zábava může
začít.
3.4.1994,
Sao Paulo
Máme
za sebou první vystoupení jako "skupina", o kterém jsem si
myslel, že probíhalo dobře, ale ve světě těchto "jen
bezchybně je dostatečně dobře" fašistů, tomu tak evidentně
nebylo. Jen protože jsem moc natáhl basovou linku ve "Stripped",
se na mě Martin podíval jako kdybych se dopustil strašné chyby,
ale Dave se naštěstí smál a Alan nehnul ani brvou.
4.4.1994,
Sao Paulo
Tohle
FAKT není žádná sranda. Je tady hromada kříčících lidí a
všichni se na mě budou dívat, čekat, až udělám chybu, aby se
mohli vysmívat a zvednout bannery s nápisem "Bamonte je čůrák"
v portugalštině, ale já tomu stejně budu rozumět... přál bych
si, abych s tím býval nikdy nesouhlasil, kdybych se tak mohl
uklidnit.
5.4.1994,
Sao Paulo
Tak
co lidi? Jak je? Říkejte mi Ricco Suave. Hustej námezdní
klávesák. Jasně, včera večer jsme hráli koncert. Bylo to
skvělé... Nejlepší část byla odchod po "Personal Jesus" a
čekání na přídavek, kdy na mě Martin zavolal "Tys to dokázal,
dotáhl jsi to do konce, na přídavcích nezáleží, protože jsi
to zvládl!" Takže předpokládáte, že dnes večer budu ve větší
pohodě, že? Špatně, ten bastard Alan se rozhodl dnes večer
změnit set a vystřídat tři písně. Aspoň Dave a Martin vypadají
stejně znepokojeně jako já...
8.4.1994,
Buenos Aires
Myslím,
že jsme tady byli svědky "beatlemánie". Ty lidí z DM úplně
šílí. Přesto jsou to všechno milí lidé. "Zabij Argieho,
vyhraj Metro" ["Kill an Argie, win a Metro", parodický titulek
britského satirického magazínu The Public Offer vztahující se k
válce o Falklandy, pozn. red.] se zdá být minulostí... Někdo se
rozhodl jen tak mimochodem něco zmínit. Dnes večer jich tam bude
40.000. Díky za připomenutí...
10.4.1994,
Santiago
Měl
jsem vizi, ve které se to v Argentině a Chile hemžilo fašistickými
juntas [výbory, pozn. red.] a vojenskými převraty a disidenty s
falešně vypadajícími kníry, kteří měli na varlatech nalepené
elektrody. Dobrá, neexistují. Lidé se neztrácí uprostřed noci a
není to tak, že by nás angleterras nenáviděli. Každopádně mám
za sebou čtyři vystoupení a myslím, že už jsem se trochu
zaběhl.
12.4.1994,
Santiago
Nemůžu
tomu uvěřit, zrušili jsme Kolumbii? (myslím tím, že jsme
zrušili ten koncert). Moc jsem tam chtěl jet. Prý tam mají
skvělou kávu. Asi máme štěstí, že dvě místa, která jsme
zrušili, byla Bogota a Bangkok...
14.4.1994,
San José, Costa Rica
Bůh
mi pomáhej... tohle místo mě děsí a ostatní taky. Alan řekl,
že mě nikdy neviděl tak vyděšeného jako když jsme vycházeli
na pódium. (A v šatně nefungoval kohoutek...)
16.4.1994,
Monterey
Tak,
to bychom měli Jižní Ameriku. Mám za sebou šest představení a
trochu mi stouplo sebevědomí. Zaskočím na týden domů, abych se
viděl s klučinou a pak budu čelit další velké zkoušce - USA
'94!
Summer
11.5.1994,
Sacramento
Dnes
jsme měli dobrou zkoušku. Hráli jsme venku, slunce svítili a
všichni měli šortky a sluneční brýle. Život je fajn.
Poznámka: Po jihoamerické části turné bylo oznámeno, že po dobu 11 týdnů budou předkapelou DM Primal Scream. Nápad vzešel od Davea Gahana s pomocí manželky Teresy, která tehdy pracovala pro jejich manažera. Gahan byl nadšený a tvrdil, že si se skotskou kapelou užili spoustu legrace. Podle lidí z týmu byli ovšem Primal Scream vcelku zaskočeni a otřeseni poměry, které tehdy v Depeche Mode vládly.
12.5.1994,
Sacramento
Dnes
večer jsem trochu nervózní. Je to horší, když vás sledují
lidi, které znáte. Zdálo se, že se kolem poflakovalo spoustu
bývalých členů týmu a čekali, až budou svědky této
"novinky". Po koncertě jsem dostal pusu od Teresiny babičky,
vzala mě za ruku a řekla "Odvedl jsi velmi dobré představení",
což byla osvěžující změna po tom kokotovi z branže, který mi
řekl: "Uh, skvělá show, Fletchi!", když je vám přitom
jasné, že všichni jemu podobní strávili celý koncert v šatnách,
protože byli ožralí a celé tričko měli upatlané od
guacamole...
13.5.1994,
San Francisco
Přesně
před rokem, 13.5.1993, jsme opustili Anglii a vydali se na toto
turné. Ve skutečnosti se cítím starší o dobrých 11 let. Zítra
mě čeká jen 20.000 lidí. Ve srovnáním s Argentinou je to spíš
klubové vystoupení...
17.5.1994,
Las Vegas
Miluju
to tady. Celou noc jsem gambloval, pil a gambloval. Dnes to byla
dobrá show. Domnívám se, že jsem dnes večer skoro navázal
povrchní známost s jedním členem z Primal Scream, pokud sebou
tedy jen necukal...
20.5.1994,
Irvine Meadows
K
tomuto místu mám zvláštní vztah. Vzpomínám si, jak Dave v roce
1985 přišel do mého obecního bytu v Basildonu a byl nadšením
bez sebe, protože Hollywood Palladium bylo vyprodáno během pár
minut a promotér přidal další představení "někde u Orange
Country, s kapacitou přes 12.000 lidí!" a tehdy se rozjel ten
bláznivý kolotoč. Oslavili jsme to čtyřmi plechovkami piva
Fosters a sedli si, abychom si vychutnali další napínavý díl The
Bill [britský policejní seriál vysílaný v letech 1984-2010,
pozn. red.] - ach, ty staré dobré časy...
21.5.1994,
San Bernardino
Museli
jsme zastavit s autem na cestě zpátky do San Fran, protože MGL
potřeboval čůrat. Zatímco šel směrem k trávě, dělali jsme mu
s Johnem Sampsonem (ochranka) zeď a když jsme se otočili, čekal
nás pohled na pár bot s tlustou podrážkou obrácených směrem k
nebi a zaslechli jsme divné kňourání. "Někdo měl něšo
žíct," vykřikl, když jsme ho vytáhli z jámy...
26.5.1994,
Park City
Zrovna
volal Kessler. Koncert v Denveru je zrušený. To je škoda, mám
Denver moc rád. Na turné s Black Celebration jsme s dalším členem
týmu (Andrewem "Nobbym" Marrem) založili skupinu "The Blah
Brothers" a předskakovali DM tady v Park City a taky na slavných
Red Rocks v Denveru. Nebyla tam ovšem žádná krvavě rudá obloha,
jen záplava plechovek od piva...
31.5.1994,
San Antonio
Začínám
se blíž seznamovat s Primals. Jsou dobrá parta. Šest z nich bylo
včera večer zatčeno za plavání v řece. Obvinění z výtržnictví
bylo staženo, ale D.A. Zaplatil pokutu za "znečišťování
veřejného vodního zdroje"...
1.6.1994,
Houston
Člen
ochranky vyšel těsně před přídavky na jeviště s největším
narozeninovým dortem, jaký jsem kdy viděl. Samozřejmě, jak jsem
se zmínil v Rotterdamu, Alan bude mít před koncem tohoto turné
ještě jedny narozeniny. Byla to monstrózní cukrovinka a STEJNĚ
byl problém na něj umístit všechny ty svíčky... (letošní
party byla přesto už trochu lepší...).
4.6.1994,
Dallas
Mám
rád volné soboty, vlastně mám rád všechny volné dny. Tahle
pop-star taškařice je mnohem lepší než práce. Nesnáším
práci. Jak jsem vždycky říkal: "Práce je metla alkoholového
lidstva"
6.6.1994,
New Orleans
Duffy
z Primal Scream dost pije a nějak se mu podařilo naštvat Davea. Že
by se cesty Screamů a Moudů rozdělily? Ani náhodou. Primals
uplatnili své vlastní pojetí spravedlnosti - odtáhli Duffyho
pryč a vymlátili z něj duši...
9.6.1994,
Atlanta
Dnes
to teda byla excelentní show. Na pódiu to vřelo a během přídavků
jsem se skoro zapotil. S Alanem jsme vymysleli trochu rock'n'rollový
závěr 'Stripped', což je fajn, jen bych si přál, kdyby se
všichni přestali smát, když během 'Enjoy The Silence' hraju
"Move it".
12.6.1994,
Cleveland
Je
mi líto, nemohl jsem odolat a cestou na jeviště jsem "ťapal"
párem Alanových paliček na klimatizační potrubí než jsem začal
předstírat, že jsem zabloudil a když se Dave chopil mikráku a
zakřičel "Dobrý večer, Clevelande!", ani to se mnou nehnulo.
My jsme fakt Primal Tap, pardon, chtěl jsem říct Spinal Tap...
14.6.1994,
Columbia
V
táboře Primalů zavládlo dnes večer mírné napětí. Myslím, že
tour manager naštval Thorba a ten odmítá jít na pódium. Snažil
jsem se mu ohleduplně vysvětlit, že jestli oni začnou pozdě, pak
budeme mít zpoždění i my, takže překročíme časový limit a
ty škeble nás odstřihnou od šťávy. A světe div se, sebral se a
šel na pódium. Tady je vidět, co svede trocha mírného
přemlouvání (a bedna červeného vína).
17.6.1994,
New York City
Další
večer na Jones Beach. Koukám ven z šatny a jsem si jistý,
poznávám ty účesy obklíčené Stabbing Westward - no jasně,
můj brácha a Robert Smith se rozhodli si sem "odskočit" na
Concordu a překvapit/provokovat/tleskat mi. Podle mě přijeli jen
proto, že zítra máme na stadiónu Giants privátní box na utkání
Itálie/Irsko...
Poznámka: Řeč je o mistrovství světa ve fotbale, zápas skončil 0:1 pro Irsko.
18.6.1994,
New York City
Krátká
cesta dolů do New Jersey na stadion Giants, na sobě mám sportovní
tričko, které mi vyrobil Perry [Perry Bamonte, Darylův bratr,
pozn. red.] z prostěradla a nějakého rostlinného barviva. V našem
privátním boxu je 30 lidí - 27 fandí Irsku a 3 fandí Itálii:
dva Bamonti a pan Smith... Vlajka Itálie je červená, bílá a
zelená a irská vlajka je oranžová, bílá a zelená a když se
podíváte do davu, vypadají všichni stejně, mám podezření, že
naši obchodníci natiskli pár vlajek v tmavě oranžové, bílé a
zelené a prodali je oběma sázkařským týmům: Jo, jo, Paolo, ta
červená trochu vybledla, no, no, Paddy, oranžová při tisku
vždycky trochu ztmavne...
Poznámka: Během 17./18. června došlo ke známému bizarnímu incidentu, kdy si Dave Gahan, usazený v křesle uprostřed místnosti, kde právě probíhala párty s Primals a vybranými fanynkami, všiml hudebního novináře Andrewa Perryho a po krátké rozmluvě ho kousl do krku. Perry tou dobou psal článek o Primal Scream, který vyšel v magazínu Select pod názvem 'Screamamerica'.
19.6.1994,
New York City
Včerejší
noc jsme strávili ve výborné restauraci Café Tabak. Přidělili
nám stůl v exkluzivních prostorách nahoře a při pohledu na
všechny ty krásné lidi jsem si v duchu říkal "Jo, hraju v
nejlepší skupině na světě, jsem na Manhattanu v proslulé
restauraci a jsem si jistý, že se na mě od protějšího stolu
dívá Naomi Campbell a říká si 'Páni, podívejte se na tu hustou
rockovou hvězdu na zenitu své kariéry, jaké má vystupování...'
- a v tu chvíli Robert prohlásil, že už ho štve, jak na NĚJ
civí ta vyzáblá ženská.
21.6.1994,
Montreál
Tak
dnes se nevyhnutelné konečně stalo skutečností. V intru "Behind
The Wheel" jsem zahrál falešnou notu. Jsem si jistý, že se
všichni smáli a ukazovali si, ale "čůrácké" bannery byli ve
francouzštině a ne v portugalštině. Byl jsem zdrcen. A co na to "
jen bezchybně je dostatečně dobře" fašouni? Dave mi řekl,
abych přestal být "tak zasr*ně precizní" (!)
23.6.1994,
Boston
Throb
z Primal Scream dnes večer zmeškal jejich vystoupení. Tvrdil, že
to bylo kvůli hustému provozu. Myslím si, že byl možná až
příliš zaměstnán sledováním zápasu Itálie/Norsko. Vtipné na
tom bylo, že Screamové zněli úplně stejně. Říkám si... zítra
hraje Brazílie... taxík... špatná odbočka... hustý provoz...
ztracené já zmizí... ztracené já se bude koukat... atd.
Poznámka: Itálie porazila Norsko 1:0
26.6.1994,
New York City
Asi
bych měl trochu ubrat plyn. Včera večer jsme byli s Martinem v
klubu a mně bylo tak zle, že jsem se rozhodl odejít. Když jsem
šel po tanečním parketu, lidi na mě udiveně zírali a já
zjistil, že se třesu tak moc, že si mysleli, že TANČÍM.
28.6.1994,
Filadelfie
Dave
ze zrovna vrátil z klubu a vypadá trochu otřeseně. Podle všeho
nechtěl vrátný pustit dovnitř nějakého chlapa, tak šel ke
svému džípu, vytáhl z něj pušku a to místo rozstřílel. Měl
jsem to v 80. letech takhle párkrát udělat v klubu Racquels...
30.6.1994
Pittsburgh
Šli
jsme s Martinem na procházku a cestou si zašli do buger baru.
Připadal jsem si stejně trochu nesvůj, ale najednou jsem si
připadal jako bych vstoupil na plac čichové verze "Přeletu nad
kukaččím hnízdem"... loni v září jsem prohlásil, že už se
sem nechci nikdy vrátit...
3.7.1994,
Detroit
Minulou
noc jsem se snažil jít brzy spát. Byly tři ráno a já zrovna
přes sebe přetáhl přikrývku, když zazvonil telefon. "Jen na
další hodinu, no tak"... Fajn, Martin má chuť na drink.
Připravil jsem pár vychlazených piv, nějaké cigarety a, k čertu
s tím, byl jsem velkorysost sama, dokonce jsem nachystal nějaké
sušenky, abych to vypadalo jako "opravdový" večírek. Martin
se objevil jen v kalhotách a třemi fanoušky v patách - "Řekl
jsem jim, že jestli mají baterku, můžou přijít na party,"
vysvětloval s povzdechem. Tak to by bylo s brzkým spánkem...
4.7.1994,
Detroit
Ti
tři fanoušci, Stymie, jeho holka a jejich nejlepší kámoš Jesus
si včera večer mysleli, že bude zábavné stát v první řadě a
držet červené karty (právě tady objevili fotbal). Zjistil jsem,
že se Jesus ve skutečnosti jmenuje Dave, což bylo pro Mesiáše
legrační jméno - dokud jsem nad tím nezačal VÁŽNĚ
přemýšlet... Včera večer jsme měli naši party na počest konce
turné. Andy Franks strávil hodinu rozhovorem s nádhernou
blondýnkou Brandy. Nikdo neměl to srdce mu říct, že to byl
Martin v převleku. Vrcholem večera byl "Mučedník", který,
no, mučil sám sebe...
5.7.1994,
Detroit
Včerejší
večer jsem byl tak utahaný, že jsem si musel na pódiu sednout a
když jsem se rozhlédl kolem, všiml jsem si, že ostatní dělají
to samé, dokonce včetně Alana. (I když ten u toho hrál na
bicí...).
8.7.1994,
Chicago
Tak,
to by bylo. 14 měsíců nebo 612.000 minut našich životů zcela
pohlcených turné a teď je po všem. Dnes večer jsme koncertovali
v Indianapolis a asi to byla zábava, akorát si nic nepamatuju.
Propásl jsem, jak Jez leze z piána, Franksyho a Primal Scream v
roli podpůrných vokalistů, Davea skákajícího do publika.
Pamatuji si jednu věc - byla to ta nejlepší noc vyčerpávajícího
světového turné a nějací mazaní bastardi z týmu vyměnili pár
samplů z "Personal Jesus" náležitou zprávou "You love it
and you know it..." ("Máš to rád a víš to...")
Tak zase příště...
Poznámka: Dave Gahan, nadšený příznivec stage divingu, skočil na závěr turné tak nešťastně, že přistál rameny na sedadlech, která byla pevně připevněna k podlaze. Zlomil si několik žeber a utrpěl vnitřní krvácení. Z úrazu se léčil tři týdny u jezera Tahoe v Severní Kalifornii, kde si pronajal chatu se svou ženou Teresou.