I Feel You

Rocková vize Davea Gahana

Depeche Mode měli za sebou obrovský úspěch s albem Violator (1990) a turné World Violation Tour. Avšak každá věc má své stinné stránky, i uznání a sláva. Skupina se ocitla pod velkým tlakem, aby vytvořila důstojného následovníka své poslední desky.

Depeche Mode si tentokrát před nahráváním dalšího alba udělali roční přestávku. V osobních životech členů Depeche Mode v tomto období klidu proběhlo několik změn, které měli vliv na podobu dalšího alba. Martin Gore i Andy Fletcher se stali otci. Alan Wilder se oženil, pracoval na sólovém albu Bloodline a s Markem Ellisem produkoval album Ebbhead spřátelené skupině Nitzer Ebb. Nejzásadnější změny se udály v životě frontmana. Dave Gahan během World Violation Tour stereotyp i narůstající vnitřní nespokojenost čím dál častěji zaháněl drogami. Po konci turné udělal tlustou čáru za svým dosavadním životem. Opustil svou ženu Joanne, malého syna Jacka i rodnou Británii. Odstěhoval se do Los Angeles za svou novou partnerkou Teresou Conroy, která se Depeche Mode od druhé poloviny 80. let starala o styk s veřejností na amerických částí turné.

Začátkem 90. let byl v Severní Americe na vzestupu alternativní rock, zejména jeho odnož grunge se 'špinavými' zkreslenými zvuky kytar a silnými riffy. Dave Gahan dával otevřeně najevo své sympatie ke skupinám jako Pearl Jam, Soundgarden či Jane's Addiction. V L.A. chodil pravidelně na koncerty do klubů, Jane's Addiction měl Gahan díky práci své ženy možnost doprovázet na turné s putovním festivalem Lollapalooza. Byl nadšený.

Dave Gahan: "Zašel jsem tam na pár koncertů a viděl mimo jiné Jane's Addiction. Energie mezi těmi kluky na pódiu mě úplně ohromila. Něco takového jsem neviděl od dob The Clash. Bylo to velmi vzrušující. Chtěl jsem si z toho něco vzít a to jsem i udělal."

Ve svém novém domově, oproštěný od starých vazeb, splynul s místní rockovou scénou. Když koncem roku 1991 obdržel od Martina Gorea dema, měl jasnou představu o zvuku budoucího alba své domovské kapely. Jedna z písní, která definovala nový směr, byla I Feel You s výrazným kytarovým riffem.

Dave Gahan: "Rockem a bluesem jsem ovlivněn víc než ostatní ze skupiny. Takže když mi Martin začal posílat bluesová dema pro novou desku jako třeba 'I Feel You' a 'Condemnation', která byla velmi gospelová, říkal jsem si 'Paráda!' A texty zcela odpovídaly tomu, jak jsem se cítil. Skoro jako by to Mart psal pro mě."

"V okamžik, když začalo hrát [demo] 'I Feel You', jsem se podíval do zrcadla a začal jsem se smetákem v ruce napodobovat hru na kytaru. Byl jsem připravený dělat něco smysluplného a najednou do sebe začalo všechno zapadat."

Po roční přestávce se Depeche Mode sešli ve vile na okraji Madridu, kde si nechali vybudovat nahrávací studio. Všichni byli překvapení novým vzhledem Davea Gahana: před Alanem Wilderem, Martinem Gorem a Andym Fletcherem stál dlouhovlasý potetovaný zpěvák s bradkou, lobbující za to, aby se skupina stala rockovější.

Dave Gahan: "Vrátil jsem se hodně inspirovaný spoustou jiných kapel, například Jane's Addiction. Ani ne tak tím, co dělali, ale tou jejich vášní... Velmi agresivně jsem prosazoval to, co jsem chtěl a co jsem cítil, že bychom měli dělat, a abychom byli kapelou, co má ducha!"

Ostatní členové skupiny překonali počáteční šok a dali svému frontmanovi za pravdu. Depeche Mode potřebovali znít jinak, než na úspěšném Violator.

Andy Fletcher: "Možná chtěl, aby se naše hudba stala kytarovější a tradičnější - kytara, basa, bicí. Takovou hudbu poslouchal. Svým způsobem z toho tlaku vlastně vzniklo něco vzrušujícího a odlišného - alespoň pro nás."

Martin Gore: "Celý projekt Songs of Faith and Devotion se odvíjel od základního principu, že se chceme stát víc spontánnějšími s více živým hraním. Celé album se nakonec stalo tím nejrockovějším, čeho jsme chtěli dosáhnout. 'I Feel You' pravděpodobně představuje vrchol toho všeho a nejvíc nás přiblížila zvuku skutečných autentických rockových skupin."

Dave Gahan: "Chtěl jsem tentokrát něco úplně jiného - chtěl jsem pocit, že hraji s ostatními lidmi. Chtěl jsem to od prvního dne nahrávání a tvrdě si to prosazoval. Podle mě je to důvod, proč jsme dosáhli věcí jako 'I Feel You'. Nikdy jsme nezněli tak tvrdě, víš? Kdybych do toho všechny netlačil, nikdy by se to nestalo. Donutil jsem Alana bubnovat, protože jsem řekl, že chci živé bicí. Fletcher si myslel, že jsem se zbláznil, říkal 'Dave se zbláznil, chce bicí, jako další bude chtít back vokalisty' A já je chtěl."

Alan Wilder: "Na I Feel You jsem do té skladby bubnoval v jednom určitém stylu a pak jsem to zopakoval ve funkovějším stylu a tak dále. Tyhle bicí jsme nahrávali ve vile, kterou jsme si pronajali v Madridu. Rozložili jsme si studio v suterénu. Měli jsme dvě bicí soupravy, menší a větší, a ty jsme nahrávali v různých prostorách, což každé dodalo jiný zvuk. Navíc jsem na ně hrál dost odlišnými styly. Většinu z nich jsme nasamplovali a pak je jako bicí smyčky napojili na sekvencer. Tím nechci říct, že se v průběhu písně nemění. Je tam série smyček, které byly napojeny na Steinberg Cubase v jiné struktuře, než jak byly původně nahrány. Bicí ze začátku I Feel You byly nasamplovány, puštěny skrz synťák, zkresleny a pak ztlumeny na poloviční úroveň."

Jakkoliv se může zdát, že ve skupině zavládlo nadšení z nové desky, opak byl pravdou. Práce pokračovala velmi pomalu, mezi členy skupiny chybělo prakticky jakékoliv souznění, sotva spolu komunikovali. Situace se zlepšila až po přesunu na další nahrávání do studií Chateau Du Pape v Hamburku. To se z velké části uskutečnilo bez přítomnosti Andyho Fletchera, který se kvůli špatnému psychickému stavu musel vrátit do Británie.

Během pobytu Depeche Mode v Německu skupinu navštívil Anton Corbijn, který setkání využil k nafocení série snímků. Vybral si bulvár Reeperbahn a přilehlou ulici Friedrichsstraße ve vykřičené čtvrti Sankt Pauli (na fotkách lze rozpoznat podniky Monika Bar, Die Grotte a nedaleký 'kabaret' Susi's Show Bar, které stále ještě fungují). Andy Fletcher se tou dobou již zotavoval v sanatoriu The Priory, proto na fotografiích chybí.

Poslední část prací probíhala, s ohledem na to, že se musel dohánět velký časový skluz, celkem harmonicky v londýnských studiích Olympic. V lednu 1993, téměř rok po začátku nahrávání, bylo album Songs of Faith and Devotion hotové.

Na volbě I Feel You jakožto písně pro první singl se shodli všichni kromě Gahana prosazujícího Condemnation. Jenže zpěvákově oblíbené baladě chyběl moment překvapení a rockové ladění I Feel You mělo fanoušky připravit na novou desku.

Alan Wilder: "Jestli si dobře vzpomínám, měli všichni včetně Daniela Millera pocit, že I Feel You by měla být první singl. Hlavním důvodem tohoto výběru bylo to, že ta skladba měla svoje stanovisko a radikálně se odlišovala od toho, co jsme dělali předtím. Doufali jsme, že lidi překvapí a způsobí, že budou zvědaví na zbytek alba."

Mark Stent, který měl na starost mix alba, přispěl na singl dvěma remixy - Throb Mix a Helmet at The Helmet Mix. Babylon Mix dodal John Crossley se svou taneční skupinou Supereal a Danny Briottet z Renegade Soundwave vytvořil Afgan Surgery Mix. Life's Too Short Mix a Swamp Mix pochází od Briana Ena. Uznávaný producent remixování I Feel You věnoval dva dny a když skupině dorazila jeho DAT kazeta, bylo na ní osmnáct mixů a celkem kolem dvou hodin hudebního materiálu.

Martin Gore na dotaz na tuto spolupráci odpověděl: "V podstatě jsme mu jen poslali pásky. Flood jej zná přes U2, takže mu prostě zavolal a on byl ochotný to udělat. Jeho mixy mají velmi zvláštní atmosféru. Pokaždé, když je přehrávám, bez ohledu na denní dobu, mě téměř uspí. Je to divné. Museli jsme to vypnout, když jsme jeli autem, protože má přítelkyně usínala."

Jako b-strana byla vybrána skladba One Caress, zpívaná Martinem Gorem. Depeche Mode v ní poprvé použili smyčcové nástroje.

Andy Fletcher: "Měli jsme pocit, že slabinou naší hudby bylo to, že stále zněla poněkud mechanicky. Chtěli jsme to trochu odlehčit. A náš producent Flood nás stále dokola přesvědčoval, abychom nebyli tak úzkoprsí a dali tomu šanci, dokud jsme neřekli 'Ano, tak to zkusíme'."

Pro tento účel oslovili Wila Malona, jenž aranžoval smyčce v Unfinished Sympathy od Massive Attack. One Caress byla nahrána jako jedna z posledních ve studiu Olympic za doprovodu dvacetiosmičlenného smyčcového orchestru, s nímž Gore nazpíval svůj part naživo. Celý proces trval tři hodiny. Podle Alana Wildera to byla druhá nejrychlejší nahrávka, na které pracoval, hned po Somebody.

Po svém vydání v únoru 1993 (poprvé vyšel singl nejdřív v USA, 9. února 1993, pak teprve ve Velké Británii) se I Feel You stal jejich vůbec nejúspěšnějším singlem. Nový rockovější zvuk se líbil zejména v Americe, tedy až na onen nepříjemný skřípot na začátku skladby. Když jej ve verzi pro rádia odstranili, brzy je bylo slyšet na všech 'moderních rockových' stanicích.

Klip/y

Vizuální ztvárnění I Feel You nechala skupina opět plně v režii Antona Corbijna. Šedý obal singlů je rozdělený na čtyři části černým křížem. Čtyři symboly podobné písmenu 'i' v každém poli reprezentují jednotlivé členy skupiny. Vlevo nahoře je Alan Wilder, vpravo Dave Gahan, vlevo dole Martin Gore a vpravo Andy Fletcher. Na každém symbolu je malým písmem uvedeno datum narození příslušného hudebníka. Na zadní straně je snímek Davea Gahana před nočním klubem pořízený během focení v Hamburku.

Hned po dokončení alba se Depeche Mode přesunuli na natáčení klipu do Los Angeles. V úvodu vidíme hezkou blondýnku, britskou herečku Lysette Anthony (kromě klipu Depeche Mode se objevila i v klipech k albu Reckless [1984] Briana Adamse a písni Cruel Intentions od Simian Mobile Disco [2009]). Následuje střih a záběr na zpívajícího Davea Gahana se zbytkem kapely - Martinem Gorem s kytarou a Alanem Wilderem u bicích. Andy Fletcher, hrající na do té doby klíčový nástroj Depeche Mode, syntezátor, je schovaný až úplně vzadu. Venkovní záběry skupiny vznikly, přes rozmary počasí, v kalifornské poušti ve státním parku Red Rock Canyon State Park. Místnost plná náboženských předmětů může působit ke svůdné Anthony, čekající na Davea Gahana, až protikladně, odkazuje však na ústřední téma nového alba - víru a lásku. Když si zpěvák na konci klipu svlékne košili a odhalí nová tetování, musí být všem jasné, že s LP Violator skončila jedna éra Depeche Mode.

Na popud nahrávací společnosti Sire/Reprise vznikl později téhož roku i klip k b-straně One Caress. Skupina jej pořídila nedaleko Chicaga během koncertního turné po Severní Americe. Práce byla svěřena režisérovi Kevinovi Kerslakeovi, autora mnoha klipů amerických alternativních skupin (např. Soundgarden, Nirvana). Klip s téměř hororovou atmosférou sleduje Depeche Mode a tajemné postavy v kápích v lese plném hmyzu. Na konci všichni nastupují u břehu do loďky s převozníkem a odjíždí. Vychází slunce a noc končí.

Alan Wilder: "Americké vydavatelství chtělo opět něco vydat. Proto trvali na tom, že musíme stát celý den venku na mrazu, abychom natočili klip k One Caress, který nakonec vůbec nepoužili. Nejlepší na tom celém bylo, když polovina těch [šesti a osminohých] stvoření prchla do stromů a štáb strávil zbytek noci tím, že je sbíral zpátky."

Zdroje: