1993 deník tour :: Dmstrangers

Toto je deník psaný Darylem Bamontem, blízkým kamarádem Depeche Mode z dob jejich začátků. Jsou to Darylovy zápisky a osobní postřehy z každodenního života během dlouhého turné Devotional. Původně byl publikován ve vydáních č. 22-25 magazínu BONG oficiálního fan klubu Depeche Mode.

19.5.1993, Lille

Dnes v Lille nás čeká první vystoupení. Je to zvláštní pocit, být znovu na turné. Zvláštní místo ke startu.

24.5.1993, Brusel

Strávili jsme čtyři dny v Curychu. Za ty čtyři dny si stihnete prohlédnout všechny hodiny s kukačkou, víc už jich tam nemají.

27.5.1993, Kodaň

Po skvělém vystoupení následovala skvělá party. Turné začíná nabírat obrátky a skupina se začíná zajíždět. Objevuje se pocit sounáležitosti.

28.5.1993, Gotheburg

Opustili nás Spiritualized. Neměli nás rádi. Zašli jsme na místní hotelovou diskotéku, abychom popřemýšleli o novém předskokanovi. Hrála tady místní skupina, pofidérní švédská ska kapela. Kessler se jich zeptal, jestli by nám zítra nepředskakovali ve Stockholmu. Nejdřív přišel bubeník a s vědomím svých spoluhráčů to odsouhlasil.

Poznámka: Na začátku turné dělala předskokana skupina Spiritualized, která byla brzy z turné stažena kvůli špatné odezvě z řad diváků. Předskokanům bylo oznámeno, že po koncertu ve Stockholmu je Depeche Mode už nebudou potřebovat. Spiritualized ovšem tento koncert odmítli hrát, nakonec je nahradila skupina, kterou DM našli v hotelovém baru. Poté štafetu převzala kapela Miranda Sex Garden. Její členka Hepzibah Sessan se později stala manželkou Alana Wildera.

29.5.1993, Stockholm

Ska skupina byla skvělá. Ze všech předskokanů, které jsme kdy měli, byli nejnovější.

1.6.1993, Rotterdam

Alovy narozeniny. Se vší hrdostí mohu říct, že jsem (ne)zorganizoval tu nejnudnější narozeninovou oslavu všech dob. Však před koncem turné bude mít ještě jedny narozeniny.

6.6.1993, Milán

Volný den v Milánu. Máme za sebou dva koncerty, které byly skvělé. Dneska mě odmítli pustit do katedrály v centru města, protože jsem neměl tričko s rukávy. Argumentoval jsem, že kdybych neměl žádné ruce, tak bych nepotřeboval ani žádné rukávy a oni by mě tak museli pustit dovnitř, ale má italština je překvapivě špatná a když mě začala odvádět polizia, řekl jsem si, že to raději vzdám. Místo toho jsem šel do baru. Tam to bylo mnohem lepší.

Poznámka: 4.6. byl v milánském fóru nahrán záznam skladeb Condemnation, Personal Jesus, Enjoy The Silence a Halo, které vyšly na singlu Condemnation.

8.6.1993, Florencie

Noční klub, mikrofon, alkohol, Alan Wilder, Martin Gore - DĚKUJU!

Poznámka: 7.6. hráli Depeche Mode koncert v Římě. Někteří diváci se k nelibosti Davea Gahana dopouštěli výtržností. Koncert byl po Enjoy The Silence předčasně ukončen.

10.6.1993, Nancy

Celý den jsem mlčel. Odmítám mluvit na místě, které se jmenuje NANCY.

12.6.1993, Mannheim

Šel jsem na diskotéku a v sedm ráno pak rovnou na letiště. Jo, až tak je to špatný.

14.6.1993, Dortmund

Po skvělém představení (Westfalenhalle), jsme zašli do hotelu naproti na posezení u skleničky. (Byl tam ubytovaný personál). Následující ráno jsem se v tom hotelu probudil v dvojlůžkovém pokoji. Podle všeho jsme se si ho pronajali s Martinem.

Poznámka: Party v hotelu skončila policejní razií a trvalým zákazem vstupu do hotelu Intercontinental.

18.6.1993, Praha

Dnes nám předskakovala další skupina, místní kluci. Říkali si 'Somic Smell'. Jo, slyšeli jste dobře, 'Somic Smell'. Pardon, ale ani 70 let komunismu nemůže omluvit kapelu, jež si vybere název, který znamená doslova 'obrovský smrad'. PCHE!

Poznámka: Na koncert v Letné bylo k dispozici 34.000 lístků. Depeche Mode předskakovala skupina Toyen, takže je otázkou, jak Bamonte přišel na název předskokana... a také na to ostatní...

21.6.1993, Mnichov

Dnes se k turné připojili Marxman. Jsou pěkně dobří. Vlastně der wickid. Yernart amin?

30.6.1993, Paříž

Zrovna máme za sebou dvě excelentní vyprodaná vystoupení v Bercy. Hildia (Hildia Campbellová, jedna z doprovodných zpěvaček) se mě ptala "jedeme dneska večer Bercy?" a já na to "Ne, dneska místo toho dáme Get Right With Me" a ona se jen pousmála. Studená jako psí čumák.

3.7.1993, Brest

Dokázali byste si představit žít někde, kde se to jmenuje BREST?

7.7.1993, Toulon

Většina nás sedí v letadle a po představení letíme z Toulonu do Lisabonu, kromě Fletche, ten odletěl domů za rodinou, aby s nimi oslavil své zítřejší narozeniny. Schválně, kolik hodin má na to, aby byl doma? "29 hodin, 29 hodin" (viz. písnička od Roberta Planta - 29 palms, Twentynine Palms je městečko v okrese San Bernardino, pozn. red)

10.7.1993, Oporto

Dnes večer se o zvuk staral Dave Bracey (odvedl skvělou práci), Jon Lennon to nestihl. Zřejmě včera večer moc chlastal. Asi mixuje na špatném místě.

15.7.1993, Madrid

"Jedna z nejúžasnějších show Depeche Mode všech dob" - J.D. Fanger

21.7.1993, Frankfurt

V roce 1978 to byl mladý pankáč, který se vetřel na pódium a ve svých bondage kalhotách trsal vedle Joea Strummera. Když se ho snažila zadržet ochranka, rozeběhl se plnou rychlostí a když letěl do publika, na vteřinu se vznášel, napůl hrdina, napůl anděl. Když přistál, došlo mu, že se nepsal rok 1978, ale 1993, on že byl zpěvákem Depeche Mode a 12.000 Němců se z něj snažilo servat kalhoty.

23.7.1993, Ostende

Dneska má narozeniny Martin Gore a hádejte co? Měl den volno v Ostende. Vol-no-v-ost-ende... jednou jsem v Ostende napsal scénář k nekonečnému seriálu. Jmenovalo se to "Ostenders". Bývalo by to mělo úspěch, ale Anita Dobson zněla s vlámským přízvukem směšně.

Máme den volna na pláži a když se rozhlédnete po severním moři, tak skoro cítíte rybu s hranolky. Jsme tři měsíce pryč z rodné hroudy a přece tak blízko domovu. Zítra hrajeme v Zeebrugge a potom nás čeká 2.000 mil kočování přes celou Evropu až do Budapešti, kde budeme taky koncertovat. Tak blízká a přitom tak vzdálená...

26.7.1993, Budapešť

Z Belgie to včera byla dlouhá cesta a dnes jsme ještě museli jet na maďarský venkov natáčet s Antonem klip ke 'Condemnation'. Vypadalo to, že Davea většinu dne vláčely Hildia a Sam (doprovodné zpěvačky Hildia Campbellová a Samantha Smithová, pozn. red.). Ale nestěžoval si. Mohlo to být i naopak...

29.7.1993, Lieven

Dalším předskokanem byla skupina 'Paralax', kterým slouží ke cti, že je doporučil Alan Wilder (a jsou u Mute). Většina z doprovodu kapely už odjela do Londýna, na 'přípravu' vystoupení v Crystal Palace. Je úžasné, jak dnes vše proběhlo hladce...

Poznámka: Ve skupině Parallax hrál Jason Young, syn tehdejší manželky Alana Wildera Jeri.

31.7.1993, Londýn!

Crystal Palace. Konečně jsme po třech měsících zase zpátky doma. Na vystoupení přišlo víc než 36.000 lidí, z toho tisícovka s pasy a všichni moji známí, takže v zákulisí zavládl chaos. Můj syn měl dobrý den. Rozhodně upřednostnil Dub Syndicate před Sisters of Mercy. Kdysi jsem si myslel, že je Andrew Eldritch hustej. Božská figurka podobná Darthu Vaderovi. Musí mít strašně rád Rigsbyho. (pravděpodobně Rigsbyho z britského sitcomu Rising Damp, pozn. Red.)

Poznámka: Zpěvák Sisters při svém odchodu směrem k divákům utrousil poznámku "Užijte si loutkové divadlo"

6.9.1993, Québec

Dneska máme za sebou generálku a zítra večer zahajujeme turné po Severní Americe. Dnes nám v hotelu doručili upozornění (ve francouzštině), Kessler to přeložil. V podstatě to bylo sdělení, že z důvodu údržby kolem páté hodiny ranní v celém hotelu nepůjde proud. Nemohli nás na to upozornit, když jsme před třemi týdny dělali rezervaci? V upozornění také stálo, že budou k dispozici zvláštní 'zaměstnanci', kteří budou ve tmě 'asistovat' hostům při cestě do jejich pokojů. Správě tam mělo stát: 'Několik velkých, tlustých, hnusných, pitomých policajtů mimo službu vám budou svítit baterkou do ksichtu zatímco na vás budou ve francouzštině chrlit nadávky a naznačovat, že nemáte žádné právo být v hotelu a tím pádem mají plné právo zabránit vám ve vstupu do pokojů, které jste si zaplatili.' Podepsán management hotelu. Jak si můžete domyslet, následovala mela a Dave vrazil do jednoho z nich. Sedím a píšu v čekárně místní věznice, zatímco se Kessler snaží dostat Davida a Darrella Ivese (šéf ochranky) ven z basy. Jeden z kapely sedí v lochu a to jsme tu zatím ani nic neodehráli!

7.9.1993, Québec

Dnes jsme byli s Davem u soudu. Všechna obvinění byla stažena. Byli jsme štěstím bez sebe, tak jsme si cestou ze soudu koupili zmrzliny na špejli. Pak jsme se objevili na obálce místních novin, jak je cucáme. Člověk se tomu musí smát, ne? Dave dnes podal velmi dobrý výkon, když vezmu v potaz jak to ráno právně zavařil.

8.9.1993, Montréal

S Alanem a Joalem (ochranka) jsme zašli do baru kouknout na kvalifikační zápas Anglie proti Polsku. Anglie byla skvělá a my hladce vyhráli 3:0. Vypadá to, že jsme na cestě do USA 94! Nemohli jsme moc pít, protože nás dnes čeká vystoupení, ale to si později pěkně vynahradíme.

10.9.1993, Boston

Máme za sebou představení v podivném malém městečku Worchester, pak jsme jeli zpátky do Bostonu, domovině Toma Wilsona, našeho technika přes bubny. Večer nám dělal 'průvodce'. Proč se lidi, když se ocitnou na domácí půdě, dokola omlouvají, dávají vám ruku kolem ramen a vyptávají se, jestli se bavíte?

13.9.1993, Washington D.C.

Dneska jsem zažil neskutečnou věc. S Martinem a Darrellem Ivesem jsme jeli z obchodu s videokazetami taxíkem zpátky na hotel, když nás na celých pět minut zastavila stopka, zatímco kolem profrčelo na padesát limuzín, policejních aut, ozbrojených džípů a dalších aut obklopených policejními motocykly se zapnutými sirénami. Důvod? Jásir Arafat, předseda Organizace pro osvobození Palestiny, byl na cestě do Bílého domu na historickou schůzku s Clintonem a Rabinem. Snažili jsme se něco zahlédnout, když projížděl kolem, ale až na červenobílou utěrku jsme neviděli nic...

17.9.1993, Pittsburgh

Nemám to tady rád. Rozhodl jsem se, že vnesu do klubu trochu života tím, že si svlíknu svoje oblečení a obleču si holčičí šaty. Martin, aby nezaostal, udělal to samé, akorát na ty holčičí šaty nějak zapomněl. Pan Gahan byl po ruce s kamerou, ale film záhadně zmizel. Dnes jsem se pomodlil k Bohu: 'Prosím, dej, abych se sem už nikdy nevrátil'

26.9.1993, New York City

Dneska se necítím moc dobře. Už poněkolikáté jsme ponocovali. Seděl jsem v Alanově pokoji a čekal, až bude mít ostříhané vlasy než vyrazíme do kina. Na film Woodyho Allena 'Tajemná vražda na Manhattanu', což je docela vtipné. Zíral jsem ven z okna na tajemnou vraždu na Manhattanu a snažil se spočítat, kolik písniček se podle něj jmenuje, když jsem uviděl další z těch neskutečných věcí. Kolonu černých sedanů, které se rozpínaly přes celou délku Madison Avenue. Alan si myslel, že jsem přeháněl, dokud se o čtvrt hodinku později ta kolona vysokou rychlostí neprohnala kolem nás, když jsme se zrovna snažili přejít silnici ke vchodu do kina. Na chodníku jsme čekali celých 15 minut a propásli tak začátek filmu. Kdo byl ve městě? Prezident? Skoro. Hilary měla přednášku (asi o tom, jak řídit zemi, aniž by člověk byl prezident).

27.9.1993, Hampton

Po osmi dnech jsme opustili New York. Všem se tam zdá se líbilo. Odletěli jsme na místo zvané Hampton ve Virginii a museli přistávat v hurikánu. Není to něco, co bych doporučoval. Není to vtipný. Není to hustý a není to chytrý. Naším malým šestnáctimístným letadýlkem to házelo jako s krutony v salátu Caesar. Ve Virginii nebo Severní Karolíně jsme kvůli hurikánu přistát nemohli a neměli jsme dostatek paliva, abychom se dostali do Atlanty. S Martinem jsme se snažili udržet dobrou náladu zpíváním písniček Buddyho Hollyho a Patsy Cline (oba umělci zemřeli při letecké havárii, pozn. red.), ale pak se stalo něco děsivého - druhý pilot a letušky si začali ŠEPTAT. Co oni věděli a my ne? Hromy a blesky nabraly na intenzitě, motory řvaly hlasitěji a vtipkování ustalo. Najednou, když jsme prolétávali mrakem, všechno UTICHLO. Ustalo hromobití, motory vrněly a zdálo se, že jsme jen tak unášeni vzduchem. Mraky se proměnily v růžovou mlhu a já měl poprvé v životě skutečně pocit, že umřu. A pak PRÁSK! Znovu začala turbolence, my se zas začali modlit (Dave křečovitě svíral krucifix!) a našim pilotům se nějak podařilo dostat nás dolů vcelku. Nicméně, po noci strávené v hotelu v Hamptonu jsme vyvodili, že se letadlo zřítilo, my všichni jsme zemřeli a teď se smažíme v pekle.

28.9.1993, Chapel Hill

To divné jméno vídávám na začátku v seznamu pokojů. Grant Abramson... hmm... Abramson... Ne, je mi líto, dostals mě.

Poznámka: Součástí doprovodného personálu byl i psychiatr. Kromě poskytování svých služeb měl přesvědčit Davea Gahana, aby přestal brát drogy, jenže zpěvák jako jeden z mála konzultaci u doktora nevyužil.

30.9.1993, Atlanta

Dnes jsem obědval s Grantem Abramsonem. Vyprávěl jsem mu, že je dnes výročí úmrtí Jamese Deana a že by Marc Bolan oslavil narozeniny, kdyby byl ještě naživu. On nato spustil dlouhý, složitý monolog o mé zjevné posedlosti smrtí, spojenou se zaujetím pro kalendářní data, což naznačovalo hluboce zakořeněnou touhu z dětství zemřít v den svých narozenin. Zajímalo by mě, co na tomhle turné vlastně dělá.

6.10.1993, New Orleans

Za tři týdny mám narozeniny. Doufám, že si Grant Abramson vymýšlel. Objevil jsem nový drink, zvaný hurikán: litrový plastový kelímek plný růžového raketového paliva. Překonal jsem rekord "Kočičího mňouku" vypitím sedmi kelímků, jenže pak už jsem nebyl schopný ujít tři metry, abych si vyzvedl své tričko zdarma, takže mě diskvalifikovali. Fletch jich vlastně vypil osm, ale byl taky diskvalifikovaný, protože to zvládl za necelou hodinu. "Ale já bych se rád zavčas vrátil domů," protestoval.

Poznámka: 8.10. utrpěl Dave Gahan na koncertě v neworleanské Lakefront aréně během poslední písně před přídavky infarkt. Zatímco jej odváželi do nemocnice, zpíval Martin Gore Death's Door, jedinou skladbu, kterou mohli improvizovaně zahrát. Následující koncert byl zrušen a potom turné pokračovalo dál.

14.10.1993, Dallas

Depeche Mode nemají manažera, proto na turné máme skupinku lidí zvanou "komise", která se schází, aby prodiskutovala jednotlivé body týkající se turné. "Komise" se skládá z Kesslera (z mého pohledu předsedy), JD, Franksyho, manažera turné Ivana Kushlicka, účetního Derecka Rauchenbergera a mně. Dnes se komise sešla v Dallasu a hádejte, kdo tam byl? Ten chlápek, Grant Abramson! Chtěl jsem mu říct, že tohle je město, kde byl zastřelen JFK, ale neměl jsem náladu na jeho odpověď... (nezapomeňte, že za třináct dní mám narozeniny)

15.10.1993, Austin

Dnes jsme zašli do dobrého klubu a já byl svědkem dvou věcí, o kterých jsem si nikdy nemyslel, že bych je někdy mohl vidět. Jeden chlap tam vyzval na souboj Darrella Ivese (au!) a Fletche museli domů odnést. Každý den prozírám víc a víc.

21.10.1993, Detroit

Šel jsem se podívat jak Detroit Red Wings porazili někoho jiného v ledním hokeji. Fantastická atmosféra. Je úžasné, že Američani mají sport, kde ze sebe hráči navzájem málem vymlátí duši a dav pořád zůstává veselý a ještě s sebou berou děti.

23.10.1993, Detroit

Sobotní noc v Detroitu, máme tu za sebou dvě skvělá vystoupení (v pátek a sobotu). Je to domovské město naší bezpečnostní agentury, takže jsme navštívili nejlepší kluby a bylo o nás velmi dobře postaráno atd. Pak, při party na pokoji, udělal David Gahan, nejnáchylnější člověk k nehodám na světě, něco, co dělá nekonečno miliard lidí denně - otevřel láhev piva. Akorát se mu u toho nějak podařilo uříznout si prst.

26.10.1993, Cleveland

Dobrý večer, Clevelande! Po představení jsme odcestovali do Chicaga. Na letiště jsem jel v Alanově autě a on mi dal dar nejvyšší - tričko Manchesteru United. V letadle o půlnoci mi dali obrovský dort, šampaňské a Dave mi dal dárek, který se velkorysostí vyrovnal tomu Alanovu - box s kolekcí Barryho Manilowa! Jsem v sedmém nebi. Vešel jsem do svého pokoje, který Ivan vyzdobil stužkami a DALŠÍM dortem (a přidělil mi obrovské apartmá - Bůh mu žehnej!). S Martinem a Denisem (Kesslerovým asistentem) teď míříme na klidné posezení u skleničky, abychom se povzbudili na zítřek.

28.10.1993, Chicago

Jsem zničený. Stýská se mi po svých narozeninách. Většina lidí dostává dárky. Jsem zavřený ve svém pokoji a společnost mi dělá pouze "Mad Marty". Jako vždy bylo všechno na mně. Jenže když jsem přišel k sobě, bylo už 28. a já prošvihl většinu dne. Nevadí, alespoň se Grant Abramson mýlil a já neumřel. Vlastně jsem měl štěstí, pokud mám věřit Floodovi. Mimochodem, dnes večer jsem se dočkal té části s překvapením. (hups!)

31.10.1993, Minneapolis

Nebyly to na těch košťatech naše šatnářky?

1.11.1993, Chicago

Skupina tu od časného rána natáčí klip. Nebo jak praví nesmrtelný výrok J.D. Fangera: "V jedenáct dopoledne vás vezmou do lesa a tam vás hned sejmou!"

2.11.1993, Denver

Chudák starý Martin L. Gore. Právě jsem viděl, jak ho vyvlekli z jeho pokoje jen v hedvábných boxerkách a s párem velkých pout. Dva urostlí policajti vtrhli do jeho pokoje a zatkli ho za "přílišnou hlučnost". Vtipné na tom bylo, že jsme mu po několika stížnostech vypnuli stereo. Zdroj problémového hluku? Martinův neblaze proslulý znělý hlas. "Mohl bych jen něco dodat?!?..."

4.11.1993, Salt Lake City

Osmondovo rodné město. Musím k tomu snad ještě něco dodat?

6.11.1993, Vancouver

Ukázal jsem své deníky hlavnímu kritikovi (no, aspoň mému), panu Andrewovi Fletcherovi. Říká, že deník z Ameriky je až moc vážný a potřebuje víc humoru, stejně jak ten evropský. Raději bych si měl vzpomenout na nějaké vtipy.

7.11.1993, Seattle

"Byla tu ta skupina z Basildonu..."

12.11.1993, San José

The The mě požádali, abych si s nimi V Las Vegas na pódiu zahrál písničku. Je to moje verze "Slow Emotion Replay". Něco mezi Mikem Reidem a Mattem Johnsonem. Nemůžu se dočkat.

19.11.1993, Los Angeles

Dnes večer jsme se sešli s Antonem Corbijnem, gentlemanem a učencem. Ve čtyřech jsme si dali skleničku a pak šli na večeři.

20.11.1993, Los Angeles

Večer zahajujeme sérii pěti představení v The Forum a všichni jsou nadšení. Alan se zrovna škrábe. Tvrdí, že ho svědí Kravitz.

21.11.1993, Los Angeles

Včera v noci byl v zákulisí chaos, horší než v Crystal Palace. Se zákulisním koordinátorem Carolem Grahamem jsme si rvali vlasy (na rozdíl od dřívějška každý sobě).

24.11.1993, Los Angeles

Včera večer jsme měli s laskavou podporou Bamonte/Kessler Productions skvělou party v Trader Vics. Mělo to větší úspěch než naše prohlídka památek v Lisabonu (nebo posluchačského turné zvuků v případě Jona Lennona) Dnešní večer jsem s laskavou podporou Davea a Theresy zažil americký den díkuvzdání. Spousta krocana a piva a lidi, kteří si navzájem přejí vše dobré. Ještě to chtělo bondovku a uvěřil bych, že jsou Vánoce.

26.11.1993, Los Angeles

Máme za sebou řadu pěti nocí v The Forum. Jsem vyčerpaný. Měli bychom si dnes dopřát brzkou noc. Zítra Las Vegas!

Poznámka: Dohromady vidělo Depeche Mode v L.A. 85.000 diváků.

27.11.1993, Las Vegas

Zavolal mi Kessler a řekl mi, že představení ve Vegas je zrušeno. Dave nemá hlas a má chřipku jako blázen. Průšvih. Nikdy jsem tam nebyl a měl jsem odehrát své vystoupení s The The. Život mi zrovna připadá jako jedno zklamání za druhým. Zrovna volal Fletch. Říkal, že letadlo i tak odlétá do Vegas a jestli s ním a Grainne nechci naskočit a letět. Skvěle! Volná noc ve Vegas s kapsou plnou bankovek!

28.11.1993, Los Angeles

"Jaká to noc!" Včera v noci jsem zapomněl jít spát. Las Vegas JE skvělé. 24 hodin v sedmém nebi (a jsem bohatší o 400 babek). Za ty prachy si v Mexiku koupím krucifix.

3.12.1993, Mexico City

Máme za sebou dvě báječná vystoupení. "Diváci byli skvělí, jedni z nejlepších. Představení byla ohromující," tak to řekl JD Fanger. Škoda, že se Mexico City nachází tisíc mil nad mořem a má nejhorší znečištění ovzduší vlivem dopravy na světě. Stačilo mi přejít místnost, abych byl zadýchaný, přičemž Dave musel na pódiu běhat dvě hodiny...

11.12.1993, Dublin

Čtyři měsíce naprostého šílenství ve formě turné po Severní Americe a teď tu sedím v hotelovém pokoji v Dublinu se svou přítelkyní Alison. Nafukujeme balónky na oslavu prvních narozenin našeho syna. Pořád se mě ptá, ve kterém světě to žiju a já se pořád ptám JÍ, ve kterém světě to žiju.

14.12.1993, Birmingham

Zpátky v Anglii. Jak zvláštní.

20.12.1993, Londýn

Dnes jsme hráli ve Wembley. Velmi dobré představení, ale hádáte správně - v zákulisí byl chaos. V Regent jsme pak měli dobrou party. Takže co teď - dlouhý odpočinek... NE! Zítra se stěhuju, pak jsou Vánoce a pak je na čase začít znovu...