See You

Nové začátky

Po odchodu hlavního skladatele a vůdčí osobnosti Depeche Mode, Vince Clarkea, byl další singl zkouškou, zda mladá elektronická skupina z Basildonu obstojí i jako trio.

Textařskou štafetu převzal Martin Gore, autor písně Tora! Tora! Tora! a instrumentální Big Muff z debutového alba Speak and Spell. Ostatní členové skupiny i producent Daniel Miller věděli o Goreově talentu, jenže díky pracovitosti Vince Clarkea jednoduše nebyl důvod od Martina Gorea požadovat další materiál. Navíc, ani sám Gore neměl potřebu se v Depeche Mode prosazovat jako druhý skladatel. Situace se změnila až s Clarkeovým rozhodnutím skupinu opustit.

Martin Gore: "Říkal, že píšu lépe než on, ale nikdy jsem necítil motivaci to dokázat. A tak jsem si řekl: možná má pravdu. Aspoň už jsem dál neváhal. Neměl jsem co ztratit."
"Někdy napíšu nejdřív text, někdy hudbu, někdy obojí dohromady. Musím se uzavřít před světem. Protože spousta námětů, které mě napadají, jsou trapné, takže musím být sám, když je vymýšlím."

Daniel Miller: "Věděli jsme, že Martin je opravdu dobrý skladatel. Když psal písničky Vince, měl velmi konkrétní představu, jak by podle něj měly znít. Martin tak jasnou vizi neměl a jeho dema byla jednodušší - skládala se z hlasu, kláves Casio a poklepávaní nohou! Vlastně to bylo dobře, protože to byl zcela nepopsaný list, píseň se mohla ubírat jakýmkoliv směrem. Zároveň to byla výzva, protože jsme museli učinit tolik voleb a rozhodnutí."

See You nebyla zcela novou skladbou. Martin Gore ji složil na kytaru ve svých sedmnácti letech, ještě před vznikem Depeche Mode. Když byl později v rozhovorech tázán, o čem písnička je, odmítal odpovídat: "Nemůžu povědět jaký příběh se za tím skrývá, protože je to osobní."

Píseň, stejně jako ostatní skladby z druhého alba A Broken Frame, v sobě kombinovala snahu přizpůsobit se staršímu repertoáru ex-kolegy, čerpání inspirace z hudby, na které začínající skladatel Gore vyrůstal, a náznaku budoucího osobitého zvuku Depeche Mode. Skladbu See You Depeche Mode nahráli, stejně jako předchozí singly, za asistence Daniela Millera ve studiích Blackwing. Miller při experimentování se sekvencerem nejdřív náhodou vytvořil basovou linku, kterou následně obohatilo několik melodických linek. Zvláštní zvuk 'chóru' pochází z tehdy revolučního syntezátoru PPG Wave 2.

Martin Gore: "See You není tak bezprostřední jako naše starší singly. Navíc je plná hudebních odkazů na skupiny jako Ronettes a Beach Boys. Vím, že právě nejsou moc v kurzu, ale každý zná jejich starší písničky a my jsme na našich koncertech hrávali předělávku And Then I Kissed Her."

See You vyšel 29. ledna 1982 a v britské singlové hitparádě dosáhl až na šesté místo, tehdy nejvyšší hitparádové umístění Depeche Mode. Trio bylo pochopitelně na tento nezanedbatelný úspěch velmi hrdé. Mladí hudebníci potvrdili, že zvládnou pokračovat dál v hudební kariéře. Sebevědomá vyjádření Davea Gahana jsou dokladem toho, jak moc chtěla skupina dokázat, že se obejdou i bez Vince Clarkea:

"Chtěli jsme se pustit do Martinových písniček, protože už jich pár měl na Speak And Spell a z odezvy fanoušků bylo jasné, že spousta lidí je řadí mezi své oblíbené písničky. Když byl Vince s námi, byli jsme rádi, že píše, protože podle mě víc skladatelů ve skupině nemusí dělat dobrotu. Kdyby skupina sestávala dejme tomu ze tří skladatelů a všichni by chtěli vydávat singly, mohlo by se to zvrtnout. Během Just Can't Get Enough se všechno seběhlo strašně rychle, Vince psal hity a my byli šťastní, neřešili jsme to. Nebyl čas se tím hlouběji zabývat, takže když Vince odešel, prospělo nám to, nakoplo nás to, sebrali jsme se, nahráli See You a byla to naše nejprodávanější nahrávka."

"No, ano, nakoplo nás to. Přimělo nás to pracovat usilovněji, protože jsme vždycky jen seděli a přenechali veškerou práci Vinceovi. On všechno napsal a my jsme to s ním jen nahráli, vydávali singly a jeli na turné. Jenže Vince byl vždycky připraven pracovat - udělat to a ono - a když odešel, najednou tu nebyl nikdo, kdo by to dělal, tak jsme to museli udělat my. Martin musel začít skládat. Měli jsme See You, tak jsme pokračovali. Nepřešlapovali jsme nečinně na místě v obavách 'ale ne, co budeme dělat?', protože kdybychom to udělali, mohli jsme to rovnou vzdát. Pokračovali jsme dál a podle mě jsme byli stejně úspěšní i bez Vince, jestli ne víc, hlavně v zahraničí."

B-stranou singlu je nenápadná skladba s pracovním názvem Reason To Be, nakonec změněným na Now, This Is Fun.
Andy Fletcher: "Po vydání New Life spoustu lidí vnímalo Depeche Mode jako 'sladké' a 'roztomilé' a my jim chtěli ukázat, že umíme být i mnohem víc. Na nové b-straně 'Reason To Be', jsme se snažili... snažili jsme se znít... hodně... špinavě! Moc se to nepovedlo."

Kýčovitý přebal 7" verze singlu má na svědomí západoněmecký malíř Moritz Reichelt, spoluzakladatel nezávislé nahrávací společnosti Ata Tak (1980). Martin Gore a Daniel Miller patřili v roce 1982 k jejím velkým fanouškům (je otázkou, za se jim výsledný grafický návrh opravdu tak líbil, nebo měli strach Reichelta urazit odmítnutím). Autorem obálky na 12" singl je Simon Rice, který předtím pro skupinu vytvořil obal 12" verze New Life.

See You je nadto prvním z řady 7" singlů, které nabízelo německé vydavatelství Intercord ve sběratelské edici na červeném vinylu. Svým obchodním partnerům a zástupcům médií Intercord zasílal spolu s informačním materiálem kapesní zrcátko s logem See You a názvem skupiny.

Dva týdny po vydání singlu se Depeche Mode s klávesistou Alanem Wilderem vydali na propagační See You Tour. Odehráli celkem 35 koncertů, mezi nimi i speciální tajné vystoupení na záchranu klubu Bridgehouse a první koncerty v zámoří. Jedna ze zastávek, lucemburský Oberkorn, později dala jméno b-straně dalšího singlu The Meaning of Love.

Klip

Klip k See You je výsledkem první spolupráce Depeche Mode s londýnským režisérem Julianem Templem, jenž se snažil klip pojmout jako krátký příběh: V úvodu vidíme obyčejně oblečeného Davea Gahana na nástupišti v londýnském Hounslow, jak v noci zjevně někoho hledá. Poté se ale klip nabírá na rozpačitosti, když Dave zpívá ve fotobudce s fotkou své ztracené dívky v ruce a později prohledává supermarket (pobočku obchodního řetězce Woolworth), kde můžeme letmo zahlédnout Martina Gorea a Andyho Fletchera, jak 'hrají' klávesové party na tlačítka pokladen. V jedné scéně můžeme na fotce spatřit Alana Wildera, který tehdy ještě oficiálně nebyl členem skupiny a měl se takto nenápadně dostat do povědomí fanoušků. Příběh se rozuzlí, když nakonec Dave najde svou záhadnou dívku, kterou hrála Goreova přítelkyně Anne Swindell, jak si u pokladny kupuje desku See You.

Producentka klipu Siobhan Barron o natáčení: "V jednu chvíli jsme měli publikum čítající asi 500 osob, někteří nám prostě vběhli do záběru. Když jsme poprvé vyklidili obchod, objevilo se najednou ještě víc lidí, dokonce se pitvořili na kameru. V některých scénách měla skupina hrát v obchodě na své elektronické klávesy. Někteří zákazníci si však mysleli, že se jedná o prodavače a kladli jim otázky jako 'Jak dlouho mi potrvá, než se naučím hrát na takový nástroj?' nebo 'Dá se tento nástroj pořídit na bezúročnou půjčku?'"

Členům Depeche Mode bylo natáčení klipů nepříjemné a jejich strnulost a nucený projev režisérovu vizi předem odsoudila k nezdaru.

Martin Gore: "Když jsme viděli hotový klip, věděli jsme, že jsme si tím udělali medvědí službu. Ale upřímně: ani svým oblečením jsme si tehdy moc nepomohli, stejně tak naší hudbou. Takže nemůžeme veškerou vinu svádět na Juliena Templa." 

Mimochodem, část, kdy Dave Gahan dojde setmělou prázdnou uličkou k telefonní budce obsazené Martinem Gorem, patří k nejpodivnějším momentům klipu. Ať tak či tak, přestože členové skupiny ke klipu nechovají moc vřelé city, pro fanouška má jisté nostalgické kouzlo.

Na obranu režiséra je také třeba dodat, že před režírováním Depeche Mode měl Temple za sebou mimo jiné fiktivní dokument o Sex Pistols z pohledu jejich manažera Malcolma McLarena 'The Great Rock And Roll Swindle' (Temple jej o dvě dekády později revidoval ve svém dalším díle Sex Pistols: Děs a běs) a z hudebních klipů například zakázky pro Judas Priest, Garyho Newmana, Jeana Michela Jarre či Culture Club, které dopadly mnohem lépe.

Zdroje: